Kurdistán: Lesk a bída západní demokracie

Původně jsem se nechtěl vzhledem k nedostatku informací k problematice současného konfliktu mezi Turky a Kurdy na severu Sýrie vůbec vyjadřovat. Pak jsem ale narazil na zajímavý text na www.playboy.cz, jehož podstatnou část po dohodě s vedením redakce publikuji.

Jak šel s Kurdistánem čas

1918 (Turecko): Konec první světové války rovná se zároveň konci na hlavu poražené Osmanské říše

1918 (Irák): V kurdské provincii Mosul jsou v listopadu objevena rozsáhlá naleziště ropy. Území je
záhy obsazeno Brity.

1920 (Turecko): Sévreská smlouva zbavuje Osmanskou říši, 4/5 původního území. Zároveň vyzývá
k uznání nových, nezávislých států, včetně Kurdistánu. Turecký parlament ovšem smlouvu nikdy
neratifikuje.

1923 (Turecko): Spojenci a Turecko uzavírají ve švýcarském Lausanne mírovou smlouvu, Turecko se
stává nezávislým národem. Spojenci pak zcela opouští myšlenku nezávislého Kurdistánu, region o 

rozloze přes 100 000 čtverečních kilometrů, je rozparcelován mezi několik zemí.

1923 (Irák): Bývalý kurdský guvernér Šejk Mahmud Barzinji zahájil povstání proti Britům, v severním
Iráku vyhlásil království s epizodní délkou trvání.

1943 – 1945 (Irák/Irán): Kurdský nacionalista Mustafa Barzani velí k povstání, záhy získává kontrolu
nad oblastmi Erbil a Badinan v dnešním Iráku. Po rozdrcení povstání, se Barzani a přeživší povstalci
stahují na území obývaná Kurdy v Íránu. Tam se spojí s bojovníky vůdce íránských Kurdů Qazi
Muhammada.

1946 (Irán): S podporou SSSR vzniká v lednu Mahábadská republika. V témže měsíci loutkový stát
Moskvy zároveň zaniká.

1946 (Irák): Je založena Kurdská demokratická strana Iráku (KDP).

1957 (Sýrie): Při žhářském útoku je v kině upáleno 250 kurdských dětí. Z akce jsou obviněni arabští
nacionalisté.

1958 (Sýrie): V platnost vstupuje zákaz vydání veškerých tiskovin v kurdštině.

1958 (Irák): Po revoluci vchází v platnost nová ústava. Podle této jsou Arabové a Kurdové „partneři
žijící v jedné vlasti.“

1961 (Irák): KDP organizuje povstání v severní části Iráku. Bagdád reaguje zákazem strany.

1970 (Irák): Výsledkem mírové dohody mezi iráckou vládou a Kurdy je kurdská autonomie, kurdština
se stává vedle arabštiny oficiálním jazykem.

1975 (Alžírsko): Prezident Iráku Saddám Husajn a íránský šáh Mohammed Reza Páhlaví uzavírají
smlouvu, na jejímž základě se Irák vzdává nároků na řeku Shatt – al – Arab. Írán pak na oplátku
přestává podporovat separatistické tendence iráckých Kurdů. Na konci sedmdesátých let ovšem
Bagdád násilně vysídluje Kurdy z jejich původních oblastí, na jejich místo přichází Arabové. Jedná se
především o území na irácko – íránské hranici.

1975 (Irák): Bývalý vůdce KDP Džalál Talabání zakládá Vlastenecký svaz Kurdistánu – PUK. Další rok
zahajují straníci ozbrojený boj proti vládě.

1980 (Irák): Začíná irácko – íránská válka. Kurdové jsou rozděleni, KDP podporuje Írán, PUK zůstává
víceméně neutrální. Za další dva roky začíná jednání o kurdské autonomii.

1984 (Turecko): PPK rozjíždí vlnu teroristických útoků, hned na úvod jsou zabiti dva vojáci. Konflikt
postupně proniká na území Sýrie, Iráku a Íránu

1988 (Irák): Irácká armáda používá v rámci operace Anfal chemická zbraně. Je zničeno přes 4000
vesnic, počet zabitých Kurdů se odhaduje na 100 000! Světová veřejnost je zděšena osudem totálně
„zplynované“ vesnice Halabja.

1990 – 1991 (Irák): Saddám Husajn napadá sousední Kuvajt, přes milión Kurdů prchá do Turecka a Íránu.

1991 (Irák): Poté, co na konci února Irák kapituluje, začíná povstání Kurdů, milice získávají kontrolu
nad celým územím iráckého Kurdistánu. Spojenci v čele s USA ovšem odmítají povstalce podpořit,
irácká armáda nakonec povstání brutálně potlačuje. Dva miliónů Kurdů míří do Turecka, Ankara
ovšem zavírá hranice. V dubnu po politickém zásahu USA, Anglie a Francie, získávají Kurdové
autonomii

1992 (Irák): Během operací proti PPK vstupuje na území iráckého Kurdistánu cca 20 000 tureckých
vojáků. Situace se opakuje o tři roky později.

1996 (Irák): Irácká armáda zahajuje ofenzívu proti kurdským městům Kirkúk a Erbil.
Říjen 1997 (Turecko): USA označují PPK za teroristickou organizaci, po pěti letech se přidává i EU.
Mezitím je v keňském Nairobi unesen tureckými speciálními jednotkami vůdce PPK Abbdullah Öcalan.
Zatímco turecká armáda bojuje proti PKK, Ankara vzhledem k tlaku EU pomalu ustupuje, v roce 2004
vysílá státní televize poprvé v kurdštině.

2005 (Irák): Prezidentem země se v dubnu stává Kurd Džalál Talabání. Nová irácká ústava dává
Kurdistánu status autonomního regionu.

2006 (Turecko): V srpnu a září otřásá Tureckem vlna pumových útoků. K atentátům se hlásí
teroristická organizace Svobodní kurdští sokoli. Další rok vstupuje armáda opět na území Iráku, cílem
jsou základny PKK. „Čistící“ operace pokračují rovněž v letech 2011 - 2012, jedná se o reakci na zabití
24 tureckých vojáků na hranici s Irákem.

2012 (Turecko): Prezident Erdogan sděluje světu, že se případným útokům ze strany PKK vedeným ze
syrského území, dostane adekvátní reakce. Na konci roku jsou zahájeny mírové rozhovory s PKK.
K smrti odsouzeny Öcalan, jehož trest byl později změněn na doživotí, píše z vězení o tom, že zbraně
musí mlčet. Jeho dopis se čte na půdě parlamentu.

2014 (Irák): Ve hře je Islámský stát, vláda v Bagdádu ztrácí kontrolu nad značnou částí území. Na 

scénu vstupují pešmergové, příslušníci kurdských milicí odpovídající za obranu iráckého Kurdistánu.
Prezidenti Iráku a iráckého Kurdistánu podepisují „ropnou“ dohodu. Zisk z prodeje ropy je dělen
v poměru 50:50, Bagdád dodává Kurdům americké zbraně.

2015 (Sýrie): V lednu oznamuje velení kurdských Lidově obranných jednotek (YPG) dobytí města
Kobani.

2015 (Turecko): V „metropoli“ tureckých Kurdů Diyarbakiru se čte dopis, jehož autorem je vězněný
Abdullah Ocelan. Bývalý vůdce PPK vyzývá bojovníky k složení zbraní, o své práva mají bojovat jen
politickou cestou.

2015 (Turecko): Kurdská lidově demokratická strana získává v parlamentních volbách 13%, což se
rovná 80 křeslům v 550 členném parlamentu.

2015 (Sýrie): Kurdové hlásí dobytí města Tal Abyad, které se nachází v bezprostřední blízkosti hranice
s Tureckem.

2015 (Sýrie): Kurdové oznamují dobytí města Ain Issa ležícího cca 30 km od bašty teroristů
Islámského státu Rakka.

2016 (Irák): Turecko vojenské letectvo bombarduje kurdské pozice v severoiráckém Haftaninu. Má se
jednat o reakci na teroristický útok, při kterém zahynulo 28 lidí. Kurdové ovšem odpovědnost
odmítají.

2016 (Turecko): Výbušnina umístěná v autě zabila v Ankaře 37 lidí. K útoku se přihlásila teroristická
organizace Svobodní kurdští sokoli (TAK).

2016 (Sýrie): Kurdové vyhlašují v severovýchodní části země autonomní oblast pod vlastní správou.
Ankara i Damašek se s tímto počinem odmítají smířit, hovoří o začátku snahy o vytvoření samotného
kurdského státu.

2016 (Turecko): Po neúspěšném pokusu o státní převrat vyhlásil prezident Erdogan dva roky trvající
výjimečný stav. Součástí jsou represe vůči organizacím i osobám, které mají, případně by mohly mít,
něco společného s PPK.

2017 (Irák): 92.73% obyvatel iráckého Kurdistánu se vyslovilo v nezávazném referendu pro
nezávislost na Bagdádu.

2019 (Sýrie): Kurdské síly y Sýrii oznamují dobytí Baghouzu, posledního opěrného bodu Islámského
státu v zemi.

Exploze nad syrským městem Ras al-Ajn
Zdroj:Reuters