Opusťme Negativistán

Je málo vtipů, které charakterizují naši politickou scénu tak trefně, jako anekdota o krajanovi, který
sděluje Bohovi prostřednictvím modlitby, že soused má kozu, která hodně dojí. Na dotaz, zdali
touží po stejně výkonné koze, se ovšem Bohovi dostane odpovědi, že nikoli. K spokojenosti mu
postačí, pokud přestane dojit koza souseda.

Ještě předtím, než se pustím do vysvětlení výše uvedeného, doporučuji zhlédnutí rozhovoru ČT 24
z pátku 20. února, který vedl tuším pan Takáč kolem 14:00 hod s ekonomem Miroslavem
Zámečníkem. Respektovaný odborník, mimo jiné svého času zástupce České republiky ve Světové
bance, v první řadě uznal, že predikovat v současné době cokoli, je nesmysl. Kromě toho uvedl, že
český bankovní sektor je silný a stabilizovaný, díky velmi přijatelnému dluhu si můžeme půjčovat za výhodných podmínek.
 Nejvíce mě ovšem zaujala ta pasáž, ve které Miroslav Zámečník poukázal na brexitem 
 pomůže zemi v časech Covid-19, jednota.


V Česku ovšem cosi podobného postrádám a přestalo mě bavit být v jednom kuse vystaven
informacím, na které znám odpověď. V situaci, která nemá od roku 1918, tedy od časů devastující
Španělské chřipky ve světě obdoby, zaskočil Covid-19 českou vládu. Nebyl dostatečný počet
respirátorů a roušek. To vím! Andrej Babiš neumí příliš česky a libuje si v tiskových konferencích. To
jsem věděl ještě před pandemií! Premiér na sebe rád strhává pozornost a bez „piáristů“ v zádech
působí občas trochu nejistě. Nic nového pod sluncem. Mnohem raději, bych se ze strany politiků
všech stran – a nejenom těch z vládní koalice - dočkal z pozice daňového poplatníka návrhů řešení.
K ničemu takovému ovšem nedochází, neboť, jak jsem již uvedl, celý svět se nachází ve stavu 102 let
nepoznaném. Na jedné straně hlasy o tom, že vláda nemá strategii. Na stranu druhou, s výjimkou
Pirátů, kteří stanovují povolební taktiku, aniž znají výsledky voleb, by měla strategie, vycházet ze
zkušeností a předvídání možného jednání protivníka. Obávám se, že nic takového, není v souvislosti
s Covid-19, dost dobře možné. Stanovení dlouhodobé strategie lze v situaci, kdy se věci mění ze dne na den, přirovnat
 k postavení kreslíře, který má za úkol nakreslit mapu bezpečné cesty minovým
polem, a přitom je mu známo pouze to, že počet položených min se pohybuje v rozmezí 1 – 1000.
V takovém případě je pak mnohem snazší, než snaha hledat konstruktivní řešení, využít averze jisté
části populace vůči několika osobám, v tomto případě vysokých ústavním činitelů a poukazovat na to,
co by bývalo, kdyby. A přitom počítat nové politické body.


V neděli dopoledne jsem poslouchal, opět na ČT 24, herce a režiséra Vojtu Kotka. Mimo jiné řekl něco
ve smyslu, že jsme skvělý národ. Když roušky nejsou, tak si je ušijeme. Skvělé! Více Zámečníků a Kotků, méně blbé nálady.