Sportování s rouškou? Podle (některých) vědců, žádný problém

smrckal.com: Jezdím na elektrokole a rozhodně se nepovažuji za sportovce. V souvislosti
s otevíráním doposud silně finančně krvácejících fitness center, mě ale zaujal text ohledně cvičení
v rouškách, neboť se jedná o aktuálně žhavé téma. Se svolením redakce Playboy.cz, přebírám.

 Na skutečnost, že si, troufám si odhadovat, drtivá většina světové populace spojuje koronavirus
s rouškami, reagují i vědci z The Centres for Disease Control and Prevention doporučující roušky i během tréninku. 
Přitom dopředu odmítají opodstatněnost námitek, podle kterých roušky ztěžují
dýchání a omezují tak výkon sportovce. Své poznatky publikovali v prestižním magazínu International
Journal of Enviromental Research and Public Health.


Rouška intenzitě nevadí


Součástí výzkumu se stalo 14 zdravých a fyzicky aktivních jedinců, kteří podstoupili experiment
s cílem zjistit okysličení krve a svalů při fyzické námaze. Poprvé se tak stalo s použitím běžné látkové
roušky, podruhé s chirurgickými rouškami, potřetí bez roušky. Výsledky pak neprokázaly, že by roušky
omezovaly dýchání testovaných osob. „Výsledky výzkumů jsou důležité, neboť ukazují, že lidé mohou
nosit obličejové masky během intenzivního cvičení bez škodlivých účinků, přičemž vliv roušky na okysličování krve a svalů, 
je minimální,“ praví se ve zprávě.


Ďábel je skryt v hlavě


Vědci ovšem zároveň rozumí těm, kteří tvrdí, že je rouška ve fyzickém výkonu výrazně omezuje. Tuto
skutečnost vysvětlují nikoli sníženou schopnost dýchat s rouškou na nose a ústech, ale psychickým
stavem každého jednotlivce. „Kromě dýchacího centra, ovlivňuje intenzitu našeho dýchání rovněž
stav mysli. Dojem, že něco není tak, jak by být mělo a děje se něco, co se vymyká našim zažitým
představám, ovlivňuje způsob dýchání,“ vysvětluje Dr. Christopher Eving, MD, plicní specialista
z kanadské Alberty. Jak dále pokračuje, za příliš rychlým či pomalý dýcháním, nemusí být nedostatek
kyslíku, ale aktuální psychická pohoda. Stejně tak je tomu v případech závratí, pocení či nutkání
zvracet.


Nepovedený experiment


Je otázkou, jak by na výsledky bádání reagovali hokejisté švýcarských klubů ZCS Lions a HC
Rapperswil, kteří se rozhodli podstoupit experiment v podobě hokeje částečně v rouškách. Není bez
zajímavosti, že se tak stalo v polovině srpna, kdy měl být Česku koronavirus na hony vzdálen…
Ale zpět k zápasu, sportovní lékař lvů z Curychu vycházel z předpokladu, že největší nebezpečí hrozí
hokejistům, na střídačkách, na kterých nelze z kapacitních důvodů dost dobře uplatnit dvoumetrové
rozestupy. Zatímco na ledě mohli mít hráči během jedné třetiny přípravného zápasu roušky na bradě,

po návratu z ledu musela rouška pokrývat nos i ústa. Experiment totálně nevyšel, neboť roušky byly
mokré, stěžovaly dýchání, což bránilo hokejistům byť v několika minutové regeneraci, která je ovšem
vzhledem k fyzické náročnosti hokeje, stěžejní.

Přijatelná daň


PhDr. Petr Schlegel Ph.D je uznávaným odborníkem v oblasti kinantropologie neboli nauky o pohybu
člověka a patří mezi uznávané domácí specialisty v oblasti CrossFit. „Nošení roušky m jasný negativní
vliv na maximální výkon, což je potřeba řešit u profesionálních sportovců. Důvodem je bariéra
znesnadňující dýchání, méně efektivní výměna plynů, nebo jen zakrytí úst, na které nejsou zvyklí.
Oficiální zápasy nebo závody bych proto ponechal bez nařízení o nošení roušky,“ říká. „Pro běžnou
populaci a rozvoj zdraví není nutné podávání limitních výkonů, důležité je pravidelné sportování,
které je možné i s rouškou. Cvičit s rouškou 3 – 5 x týdně po dobu 30 – 60 minut je přijatelná 
daň za možnost sportovat ve vnitřních prostorech.“ Jak dále doktor Schlegel dodává, jedná se sice o diskomfort, 
ale stále lepší řešení, než nedělat nic. „Sportoviště jako fitness centra navíc nepředstavují
zvýšené nebezpečí nákazy a při dodržování hygienických předpisů, výměny vzduchu, dodržování
odstupů apod. je riziko minimální.“