Alsaská vína: Kdo koupí, neprohloupí!

Přestože se mi v souvislosti s francouzskými víny vybaví v první řadě světově proslulé regiony
Bordeaux a Burgundsko, nápad předvánočního Alsaska se mi hodně zalíbil. Čtyři dny na konci
listopadu pak předčily očekávání.

Trocha teorie

Ještě předtím, než jsme ve středu 27.11 nabrali z pražského letiště směr Basilej, ze které jsme pak
vozem přejeli do alsaského hotelu Abbaye d´Alspach, věnoval jsem se zlehka teorii. Přistával jsem
proto s vědomím toho, že 80 kilometrů dlouhý region patřil v minulosti zrovna tomu, kdo právě
vyhrál válku. Po třicetileté válce byl připojen k Francii, leč alsaským vínům byl zapovězen přístup
k Rýnu. V roce 1871, tedy po prusko-francouzské válce, se stalo Alsasko součástí Německa, tamní
vinaři ovšem směli vyrábět pouze vína nepříliš valné kvality. Totéž pokračovalo po první světové
válce, kdy Alsasko pro změnu připadlo Francii. Změna k lepšímu vcelku pochopitelně nepřišla ani v roce
1940, kdy byl region začleněn do Německa. A v roce 1945, kdy se Alsasko stalo definitivně součástí
Francie, měli v zemi galského kohouta jiné starosti, než se zabývat kvalitou tamních vín.


Změna k výrazně lepšímu nastala v sedmdesátých letech minulého století. Po označení původu AOC
Alsace, dostalo v polovině osmdesátých let padesát vinic povolení užívat označení Grand Cru, v roce
2007 přibylo jedenapadesáté Grand Cru lieu – dit Kaefferkopf. Jedinou modrou odrůdou ze sedmi
v Alsasku pěstovaných je Rulandské modré (Pinot Noir). Z bílých odrůd se jedná o Sylvánské zelené
(Sylvaner), Rulandské bílé (Pinot Blanc), Ryzlink rýnský (Riesling), Rulandské šedé (Pinot Gris), Tramín
kořenný (Gewurztraminer) a Muškát (Muscat).


Lehký rozjezd

Po vydatné snídani jsme ve čtvrtek vyrazili do Fromagerie Haxaire, Lapoutroie – sýrárny
specializovaný na Munserský sýr. Jedná se o měkký sýr z kravského mléka, razantnějšího aromá a jemné chuti. 
Jako ideální doprovod se mi jevil Tramín, víno bohaté struktury ve vůni a chuti.


Následoval oběd v Taverne Alseciene. Hlavní chodem byly ledvinky na dijonské hořčici, absolutní
delikatesa. Jako víno jsem zvolil místní Rulandské modré. Dobrá volba, řekl bych. Poté přišla na řadu
návštěva u slavného Aberta Boxlera. No nevím, v této souvislosti se mi vybavil můj kamarád a excelentní vinař 
Miro Machálek z Valtic. Jednou se svým otcem vzpomínali na dobu budování
reálného socialismu. Tehdy se víno, ať bylo jakékoli kvality, řešilo cukrem. Mé chuťové buňky zůstaly
zcela neosloveny.


Podstatně lepší dojem zanechala degustace v Domaine León Beyer. Vedle tichých vín má v nabídce
alsaské šumivé Crémant d´Alsace, které snese srovnání s top šampaňskými. Ačkoli jsou doménou
Alsaska bílé odrůdy, největší dojem na mě udělal Pinot Noir „Comtes d´Eguisheim,“ z kategorie
Grande Cuvées.


Večeře proběhla v michelinské restauraci L ´Alchemille v Kaysersbergu. Veškeré produkce z místní
zahrádky a chovu. Ačkoli nepatřím mezi experimentátory, vsadil jsem mimo jiné na pečený celer
v seně s houbovou omáčkou. K tomu ryzlink. Dobře jsem udělal. Stejně tak, jako v případě perníku se
zázvorem.


Stylový závěr

V pátek, hned po ránu, tedy v 10.30 degustace v Domaine Gresser, Andlau. Opravdu moc dobrá vína,
majitel pěstuje pro Alsasko typické odrůdy na osmi vinicích o celkové rozloze 11 hektarů s odlišným
podložím, což se projevuje i na chuti vína. Součástí každého teroáru je i několik broskvoní, podle chutí
broskví lze poměrně přesně odhadnout i chuť vína.


Oběd v restauraci Au Boeuf rouge. Velmi příjemná hospoda s krbem. Moje volba padla na telecí
ledvinky. Vstřícný personál mi doporučil Pinot Blanc. Evidentně vědí, o čem je řeč.


Odpoledne byla na pořadu dne Domaine Marcel Deiss. Vinařství se specializuje na kupáže z celkem
sedmnácti odrůd. Z toho sedm hlavních, další pododrůdy. Opravdu nejsem znalec. Ale, co je
nejdůležitější, všechna vína mi chutnala. Byl jsem sice v menšině, ale tak už to někdy chodí.


Večeře opět v Kaysersbergu restaurace La Vieille Forge. Původně rodinný podnik otevřeli v domě
z patnáctého století v roce 1986 manželé Gutlebenovi. Sommeliér má v nabídce kromě Alsaska vína
z celé Francie. Na české poměry velmi příznivé cenové relace. Začátek Foie grais s kořeněným
tramínem, poté grilovaný losos a Rulandské šedé. Stylové zakončení dne.


Gurmánská sobota

Zdravě nabuzeni zahajujeme sobotní dopoledne v Kaysersbergu degustací v Domaine Weinbach.
Vysoký standard, leč jedno víno přečnívalo. Název poněkud nesnadno zapamatovatelný Domaine
Weinbach Riesling Schlossberg Cuvee Sainte Catherine L ´Inedit, Alsace Gradn Cru. Jedním slovem,
skvělé.


Následoval oběd ve městě Colmar, Aux Trois Poissons. Bez delšího váhání jsem se rozhodl pro
kombinaci domácí rybí polévky, rybářského salátu a ústřic. K tomu Crémant. Jak se ukázalo, příhodná
kombinace. Prohlídka Colmaru šla sice trochu ztuha, na druhou stranu, nejen vínem a špičkovou
kuchyní, by měl být turista v Alsasku živ. Na večeři jsme se přesunuli do Coté Vigne, Kientzheim. 
Zkusil jsem Menu Gourmet o pěti chodech
obsahující mimo foie grais, entrecote, chcete-li Rib eye Steak s rajčaty, jako dezert čokoláda. 
K tomu na rozjezd Sylvaner, poté Pinor Noir, k dezertu Tramín.


Učit se, učit se…


Rigidním abstinentům navzdory jsme zahájili poslední půlden v deset hodin ráno degustací vín
Domaine Hugel v Riquewihru. Jak jsem se dozvěděl, 80% produkce vinařství, založeného v roce 1639,
jde na export. Majitel je svérázný muž, ačkoli jsou jeho vinice z kategorie Grand Cru, má vlastní
stupnici kvality – Classic, Tradition, Jubilée. Ze silného tria Gewürtztraminer, Pinot Gris a Riesling, mě
nejvíce oslovilo Rulandské šedé. Po prohlídce městečka následoval oběd v restauraci Au Trotthus. 
Opět platilo, že se člověk celý život
učí, až do té doby jsem si totiž nedokázal představit kombinaci japonsko-alsaské kuchyně. Můj výběr
„En provencela du Japan, le baeuf Wagyu.“ K tomu Pinot Noir. Nebylo co dodat.