Armagnac: Jemné pití z drsného kraje

Ve srovnání se slavnějším cognacem se o armagnacu hovoří jako o „lepší kořalce.“ Vedle ragby,
mušketýra d´Artagnana a foie gras je nejslavnějším reprezentantem nebohatého, leč hrdého
Gaskoňska.

Bojovník se senilitou a impotencí

Armagnac je nejstarším francouzským vinným destilátem. Bývá charakterizován jako jemné pití
z drsného kraje, neboť region Armagac se nachází ve francouzském podhůří Pyrenejí. Na rozdíl od
cognacu by se měl podle klasické receptury pálit pouze jednou postupnou destilací, přičemž obsah
alkoholu nesmí přesáhnout 63%.

Jeho historie se začala psát v roce 1210, kdy se mnich Vital Dufor rozhodl sepsat text o přednostech
místní vinné pálenky. Armagnac nazval nápojem rozvazujícím jazyk, který zároveň bystří ducha a léčí
záněty jater. Jak dále mnich uvedl, jedná se o elixír života a zaručený lék proti senilitě a impotenci. Od
roku 1531 je vzácný text uložen ve vatikánské knihovně. V roce 2010, kdy armagnac slavil osmisté
narozeniny, vyrazili z Gaskoňska do Vatikánu zvláštní vyslanci s cílem přivézt do Gaskoňska alespoň
kopii dokumentu.

Opravdu srdeční záležitost

V sedmnáctém století se zásluhou nizozemských obchodníků dostal armagnac z přístavů Bordeaux a 

Bayone do zbytku Evropy. V 19. století, přežil epidemii, která zachvátila vinice regionu. 25. května
1909 bylo zákonem stanoveno, že armagnac může být vyráběn pouze ve třech oblastech Gaskoňska.
V srpnu 1936 pak byla pro tyto tři regiony oficiálně potvrzená kategorizace AOC (Appelaton d ´Origine
Controlée).

Zastánci konzumace armagnacu pak mají ještě jeden nezpochybnitelný trumf. Přestože má regionální
kuchyně k zdraví prospěšné opravdu daleko, v přepočtu na jednoho obyvatele oblast vykazuje
nejnižší počet kardiovaskulárních chorob na světě. A všichni v Gaskoňsku jsou přesvědčeni o tom, že
je tomu tak právě díky armagnacu.

Každoroční radost

Na rozdíl od již zmiňovaného cognacu se armagnac pálí každý rok. Ročníkový armagnac zraje
v jednom sudu, odborníci se shodnou, že ideální je doba zrání mezi osmnácti až třiatřiceti lety.
Hotový mok je buď rovnou plněn do lahví, nebo se ukládá do speciálních padesáti litrových
skleněných nádob, ve kterých může být skladován po prakticky neomezenou dobu.


Jednotlivé ročníky nabízí různou kvalitu. Velká poptávka je po silně nedostatkových ročnících z obou
válek, kdy se prostřednictvím armagnacu slavila se spojenci vítězství.

Bohatý výběr

K výrobě armagnacu může být použito až deseti různých odrůd vína, mezi nejčastější patří Bacco
blanc, Ugni blanc a Folle blanc a Colombard. Vyrábí se na bázi jednorázové kontinuální destilace,
před uložením do sudu má destilát „sílu“ v rozmezí 52% - 60%. Někteří producenti používají dvojitou
destilaci, činí tak s cílem armagnac zjemnit.


Armagnac pochází z tří oblastí. V Bas Armagnac převládá půda bohatá na jíl a písky s vysokým
obsahem železa. V regionu je 8000 hektarů vinic, pálí se tam vysoce kvalitní armagnac s vůněmi
ovoce. Oblast Tenareze (6500 hektarů vinic) se vyznačuje křídovitou půdou, brandy je proto silnější.
Haut Armagnac se na celkové výrobě armagnacu podílí vcelku zanedbatelně, kvalita za konkurencí
pokulhává. Na vině je především místní skalnaté prostředí, ze kterého vzešlo pouhých 500 hektarů
vinic


Armagnac je kategorizován na základě stáří nejmladší použité přísady. Pakliže zraje v sudu minimálně
rok, jedná se o kategorii Three Star. Označení VO, VSOP, Reserve rovná se minimálnímu zrání v sudu 
 po dobu jednoho čtyř let. Pokud je brandy v sudu minimálně o rok déle, je láhev označena jako Extra,
Napoleon, XO, Vielle Reserve.


Zrání probíhá v sudech z gaskoňského černého dubu o objemu 400 – 420 litrů. Vzhledem k tomu, že
se jedná o vysoce nedostatkový sortiment, často se používají sudy Limousin. Zatímco gaskoňský dub
dodává armagnacu tanin a hořkost, limousinský sud je o vanilce a sladkosti.