Brexit „slaví“ první půlkulatiny (I)

smrckal.com: Ve čtvrtek tomu bude pět let, co voliči Spojeného království Velké Británie a
Severního Irska rozhodli na základě referenda o konci Anglie v Evropské unii. Jednalo se o druhé
všelidové hlasování, první se konalo v roce 1975, dva roky po vstupu Anglie do Evropského
hospodářského prostoru.

 Na konci června se pro odchod vyjádřilo 17 410 742 voličů, pro setrvání v EU bylo 16 141 241 voličů,
přičemž odpůrci zvítězili ve 308 z 382 volebních obvodů. Referendum Anglii rozdělilo, pro brexit byli
občané Anglie a Walesu, proti hlasovali obyvatelé Severního Irska a Skotska. V souvislosti s Brexitem
se bude ještě hodně dlouho hovořit o následujících osobnostech.


Margaret Thatcherová (1925 – 2013): „Chceme své peníze zpátky!“


Svůj vztah k Evropské unii vyjádřila Železná lady v roce 1979, kdy byla zvolena poprvé premiérkou.
Ještě téhož roku, na summitu Evropského společenství v Dublinu jasně sdělila: „Chceme své peníze
zpátky.“ O jedenáct let později, kdy se blížil nečekaný konec vůdkyně Konzervativní strany a premiérky, 
Margaret Thatcherová pravila: „Jistě, Evropská komise chce zvýšit svojí pravomoc, ale je
to nevolený orgán. A já nechci, aby získala pravomoci, na úkor této sněmovny. Tak to tedy ne.“ Jak
uvedl její životopisec v roce 2013 v rozhovoru pro list The Spectator, na začátku 90. let považovala
baronka Thatcherová odchod Anglie z EU za užitečný. Britskou premiérku především velmi
zneklidňovala Maastrichtská smlouva z roku 1992, která výrazně posílila spolupráci mezi členskými
zeměmi.


S Bruselem se v té době již bývalá premiérka vypořádala ve své knize Umění vládnout (2002). Mimo
jiné se v ní píše: „Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti
intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach.“ Rovněž další výroky, například
„…většina problémů, jež svět za mého života zažil, vzešla z kontinentální Evropy a řešení odjinud,“
nebo „… natvrdo řečeno, Evropská unie nás potřebuje více, než my je,“ nepotřebují komentář…


David Cameron (1966): Vabank se nevyplatil


Britský ministerský předseda (2010 – 2016), jinak odpůrce brexitu, pojal v roce 2013 nápad vypsat
referendum ohledně setrvání Anglie v EU v roce 2013 s cílem oslovit voliče Strany nezávislosti
Spojeného království (UKIP). Ještě větším důvodem však byla situace ve vlastní Konzervativní straně,
ve které nabývalo na síle euroskeptické křídlo. Jak uvedl na začátku letošního roku v rozhovoru pro
BBC bývalý předseda Evropské rady, Donald Tusk, David Cameron mu sdělil, že referendum slíbil
vypsat s vědomím toho, že se nikdy neuskuteční. Počítal totiž s tím, že případný koaliční partner
snahu o jeho vypsání zablokuje. Pak ovšem v roce 2015 vyhrála Konzervativní strana volby tak drtivě,
že žádného koaličního partnera nepotřebovala. Bývalý Cameronův mluvčí Oliver Craig ovšem Tuskova
slova víceméně dementoval s tím, že průběhu volební kampaně dával premiér jasně najevo, že
nepovede kabinet, který nevyhlásí referendum. Pět dnů před jeho konáním v rozhovoru pro Sunday
Times řekl: „Pokud se rozhodneme odejít z EU, tak to se všemi následky, které budou mít dopad na každého v Británii. 
Pokud se rozhodneme odejít a brzy se to ukáže jako velká chyba, nebude již
možnost změnit názor…“


David Cameron po výsledcích referenda odstoupil, v rozhovoru pro BBC pravil, že nelituje rozhodnutí o vypsání referenda, 
hluboce ale lituje výsledku. Uvidíme, co se dočteme v jeho memoárech, za které
dostane milión euro.


(Příště Nigel Farage, Theresa Mayová a Jeremy Corbyn).