Brexit „slaví“ první půlkulatiny (III)

smckal.com: Po Margaret Thatcherové (1925 – 2013), Davidu Cameronovi (1966), Nigelu Faragovi
(1964), Therese Mayové (1956) a Jeremy Corbynovi (1949), došla řada na poslední trojici, která
psala dějiny brexitu.

Boris Johnson (1964): Ve šlépějích železné lady


Je vcelku pravděpodobné, že vítězství euroskeptiků v referendu si začali stoupenci setrvání Anglie
v EU v čele s premiérem Davidem Cameronem, připouštět až v okamžiku, kdy se pro odchod vyslovil
oblíbený novinář baronky Thatcherové a hlavně velmi úspěšný bývalý starosta Londýna Boris
Johnson. Podle některých zdrojů ani o sám nevěřil v úspěch brexitu, přidáním se na stranu stoupenců
odchodu si chtěl vybudovat výhodnější výchozí pozici v rámci boje o post předsedy Konzervativní
strany. Je pak otázkou, zdali by voliči věřili někomu jinému zkazku o tom, že Londýn posílá do Bruselu
350 miliónů liber týdně, jak hlásal červený autobus, ve kterém objížděl před referendem Anglii?


V červnu 2018 projevil Boris Johnson mimořádnou politickou prozíravost, když rezignoval na post
ministra zahraničí vlády premiérky Mayové, se kterou se silně neshodl na plánu odchodu Anglie z EU.
Web listu The Guardian tehdy psal o tom, že zastánci tvrdé brexitové linie získávají v Johnsonovi
nového lídra. Nakonec se tak stalo, v červenci 2019 se stal bývalý novinář s tureckými předky
britským premiérem, když získal 66.4% hlasů členů Konzervativní strany.


Rozjezd nového premiéra nebyl zrovna oslnivý, BoJo byl dokonce obviněn ze lži královně. Přesto
dokázal prosadit na 12. prosinec 2019 vypsání dalších mimořádných voleb, ve kterých slíbil návrat
národní suverenity. Ještě předtím nechal ze strany vyloučit 20 poslanců, mezi kterými nechyběl ani
vnuk Winstona Churchilla. Dvacítka rebelů sice chtěla brexit, byla ovšem proti ochodu bez dohody.
Slib mohl začít plnit záhy po volbách, v dolní sněmovně měl 365 křesel, nejvíce od roku 1987, kdy
slavila třetí triumf Margaret Thatcherová.


31. ledna 2020 opustila Anglie EU, loňský rok se nesl ve znamení vyjednávání s Bruselem. Boris
Johnson mezitím přežil těžký průběh covidu a stal se pošesté otcem, syna Wilfreda Lawrie Nicolase
přivedla na svět v dubnu jeho snoubenka Carrie Symonds. 
Nakonec došlo 25. 12. k dohodě s EU. Na začátku roku bojoval jeho kabinet s Bruselem o vakcíny britské firmy Astra Zeneca, od té doby je
Anglie na covidové houpačce. V polovině června bylo nutno posunout některá plánovaná
rozvolňovací opatření.


John Bercow (1963): Partaje nemění jen idiot



O povahových rysech bývalého předsedy dolní sněmovny a člena Konzervativní strany vypovídá
výmluvně jeho přezdívka Mr. Order. Proto, ačkoli sám považuje brexit za největší chybu v britské
poválečné historii, nechal v roce 2013 hlasovat o dodatku, který volal po referendu ohledně
vystoupení z Evropské unie. Několikrát byl obviněn ze šikany poslanců, jednoho ze zákonodárců
nazval hloupým pokryteckým trpaslíkem. Do dějin brexitu se poprvé zapsal v lednu 2019, 
kdy nechal proti veškerým zvyklostem hlasovat o dodatku, který vládě nařídil rychleji předložit náhradní brexitový termín v případě, že dohoda
vyjednaná s EU neprojde. Z původních tří týdnů byla lhůta zkrácena na tři dny, deník, Daily Mail v této
souvislosti napsal, že předseda sněmovny je „egoistický nadutý papouch, který upřednostnil svůj
vlastní protibrexitový postoj před národními zájmy.“ Přitom John Bercow pouze umně využil anglické
legislativy, která v čase, kdy vláda nemá ve sněmovně většinu, dává předsedovi parlamentu
pravomoc určovat, o jakých vládních dodatcích budou poslanci hlasovat.


Mr. Order zkřížil v druhé polovině října 2020 pomyslné meče s premiérem Borisem Johnsonem, který
hodlal prosadit hlasování o revidované dohodě brexitu. John Bercow ovšem hlasování zablokoval,
neboť dle jeho názoru přišla vláda s usnesením, které neprošlo před několika dny, přičemž se mezitím
nikterak nezměnily vnější okolnosti, jednalo by se tak o porušení procedurálních pravidel.

Na konci října 2019 ve své funkci po deseti letech na základě vlastního rozhodnutí skončil. Před
několika dny vstoupil bývalý konzervativec do Strany práce.


Královna Alžběta II (1926): Klid a noblesa


Panovnice byla vtažena do brexitové hry na konci srpna 2019, kdy ukončila zasedání parlamentu
s tím, že nové bude zahájeno až 14. října. Opozice spustila patřičně hlasitý povyk, věc začaly řešit
soudy. Prvoinstanční soud ve Skotsku sice označil nejdříve rozhodnutí za zákonné, odvolací soud
stejné části království ovšem rozhodl o tom, že vynucená přestávka je účelová. Britský Nejvyšší soud
pak podle agentury Reuters konstatoval, že Johnsonovo rozhodnutí požádat královnu o přerušení
zasedání parlamentu bylo protizákonné, jelikož jeho záměrem bylo znemožnit poslancům vykonávat
jejich zákonnou povinnost bez dostatečného odůvodnění.


V září téhož roku podepsala panovnice zákon, který zabránil brexitu bez dohody. Poslední den
loňského roku stvrdila britský prováděcí zákon, čímž padla poslední překážka odchodu hrdého
Albionu z EU.