Doktorandské studium: Investice s ručením omezeným

Vlivný magazín Nature realizoval již popáté globální průzkum mezi doktorandy. Tentokrát byly
podrobeny analýze odpovědi více, než 6 300 doktorandů z celého světa, přičemž Evropa byla
zastoupena 36%. Přestože mi není známo, zdali se mezi cca 2300 doktorandy ze starého kontinentu
nachází i zástupci z Česka, některá zjištění se mi jeví jako velmi zajímavá a hodná komentáře.


V první řadě je 75% dotázaných je se studiem PhD „alespoň částečně spokojeno“. Nature píše v této
souvislosti o stále vysoké spokojenosti, tento názor si však dovoluji nesdílet. V první řadě z výsledků
výzkumu vychází nespokojenost 25% respondentů, termín „částečně spokojeno“ lze pak vykládat
různě. Každopádně zastávám názor, že pokud se někdo rozhodne po absolvování vysokoškolského
studia pro dráhu doktoranda, měl by zvolit obor, který uspokojí jeho požadavky mnohem více, než
částečně. Jako ještě podivnější se mi jeví další výsledek, podle kterého má jen minimum dotázaných
jasnou představu o tom, že bude mít šanci získat permanentní pozici v akademickém prostředí,
případně, že využije naučené dovednosti ve své budoucí práci. V takovém případě mi není jasná
motivace doktorandů. Představa, že strávím minimálně tři roky studiem bez jasné vize dalšího
uplatnění, se mi jeví jako stěží přijatelná. Stejně tak, jak další závěr, podle kterého se pouze 26%
doktorandů domnívá, že je jejich studijní programy dobře připravují na budoucí kariéru.


Ještě více mě pak překvapilo konstatování, podle kterého 36% dotázaných doktorandů vyhledalo
odbornou pomoc kvůli depresím nebo úzkostem. V Evropě je tomu tak vzhledem k balancování
profesionální kariéry a osobního života. Vzhledem k mým zkušenostem z akademického prostředí
v Česku a Anglii beru poslední údaj s velkou rezervou, doktorand v depresi či stavu úzkosti je pro mě
neznámým pojmem.


Zároveň ovšem chápu, že doktorandské studium může být o jisté míře rozčarování. Důvodem toho je
v první řadě finanční ohodnocení. Zatímco kolegové startují kariéru, přes 20 000 českých doktorandů
dosáhne maximálně, na 11 250 korun měsíčně. Jedná se o částku o 2 100 korun nižší, než je aktuální
minimální mzda. Zároveň ovšem souhlasím s názorem, že v případě doktorandského studia jsou
podmínky předem známy a jedná se o dobrovolné rozhodnutí každého jedince. Doktorandské
studium by mělo být zdrojem poznání, diskuzí, zábavné práce v odpovídajících podmínkách a prostředí, 
investicí do sebe sama. Přesněji řečeno, investicí s ručením omezeným.