Jízda na kole v obýváku….

smrckal.com: Syn Mikuláš měl strávit víkend na Velké ceně Monaka F1. Nevyšlo. Snad za rok. Zatím
nějaké podklady pro správnou přípravu.

Historie městského závodu se začala psát 14. dubna 1929. Nehynoucí zásluhy na první Grand Prix
Monaka měli tehdejší vládce knížectví Louis II., dále pak otec zakladatel a ředitel prvního závodu
Anthony Noghes. Ve výčtu zaslouživších se pak nesmí chybět ani legendární pilot Louis Chiron. Ten se
přitom, ač na vrcholu sil, prvního oficiálního závodu na rodné půdě nezúčastnil, neboť termín
kolidoval s 500 mil Indianapolis. Vůbec první Grand Prix Monaka se nakonec zúčastnilo 16 jezdců.
Závod se jel na 100 kol a vítězný Williams Grover – Williams dosáhl na stroji, Bugatti Type 35B
průměrnou rychlost 80.194 km/h.

 

Ve znamení F1

 Do termínové listiny Mistrovství světa Formule 1 se Grand Prix Monaka dostala hned v premiérovém
ročníku 1950. Vyhrál pozdější pětinásobný mistr světa Juan Manuel Fangio (Alfa Romeo), Argentince
doprovodili na stupně vítězů, Alberto Ascari (Ferrari) a Louis Chiron (Maserati). V poli poražených
naopak skončil první mistr světa Giuseppe Farina (Alfa Romeo). Louis Chiron si pro třetí místo dojel
v jedenapadesáti letech, což se od té doby nepovedlo žádnému z jezdců. Navíc byl po dlouhá desetiletí jediným Monačanem, který kdy bodoval v závodech F1. V roce 2018, navázal na jeho odkaz šestým místem na Velké ceně Ázerbájdžánu současný super talent v barvách Ferrari Charles Leclerc. V letech 1951 – 1954 se Grand Prix Monaka nekonala, do roku1955 je však nedílnou součástí šampionátu nejrychlejších monopostů planety.

 

Mnohem více, než závod

Od roku 1955 se v Monaku závodí na 78. kol, okruh měří 3 337 metrů, což se rovná celkem 260 520
km. Jedná se o jediný podnik mistrovství světa F1, jehož celková délka nedosahuje předepsaných 305
km. Městská trať se vyznačuje velkým počtem zatáček. Řadí se každé dvě sekundy, tedy 40 x za jedno
kolo, počet řazení na jeden závod je tak 3100. A byť hledají šéfové F1 nové destinace jako Abu Dhabi,
Bahrajn, Rusko či Ázerbájdžán a děje se na úkor tradičních okruhů, Velká cena Monaka zůstává
konstantou. Přestože je okruh velmi nebezpečný, v průběhu předchozích 76 ročníků došlo k jediné
smrtelné nehodě. V roce 1967 uhořel ve svém Ferrari Lorenzo Bandini.


Ve spojitosti s Grand Prix Monaka se hovoří a píše o jediné podniku, na který si nemusíte kupovat
vstupenky. Stačí málo, vlastnit v jedné z nejdražších lokalit planety nemovitost nacházející se
v některé z ulic, na kterých se závodí. Nebo si byt na čtyři dny pronajmout, cena cca 10 000 dolarů
denně. Proto si ve smlouvách o dlouhodobých pronájmech majitel vyhrazuje právo disponovat
nemovitostí právě po dobu trvání Grand Prix Monaka.



Piquet v tom není sám
Podle trojnásobného mistra světa F1 Nelsona Piqueta, je závodění v Monaku asi stejně „zábavné,“
jako ježdění na kole v obýváku. Je ovšem otázkou zdali Brazilec nevyřkl svůj ortel v důsledku

skutečnosti, že ho vítězství v Monaku po celou dobu jeho jinak oslnivé kariéry míjela? Stejně tak
tomu ovšem bylo v případě světových šampiónů jako John Surtees, Jim Clark, Emerson Fittipaldi,
James Hunt, Nigel Mansell, Jacques Villeneuve či Damon Hill. Posledně jmenovaný tak nenavázal na svého otce
Grahama Hilla a proto jedinou rodinou, ve které dokázal v Monaku syn kopírovat triumf otce, zůstávají Keke a Nico Rosbergovi.

 

Strašně tenká hranice

 Na druhé straně pomyslné barikády stojí piloti, kterým se naopak dařilo v Monaku nad míru. V jejich
čele je šesti vítězstvími, Ayrton Senna. Pětkrát vyhráli Graham Hill a Michael Schumacher, čtyřikrát
Alain Prost. Ve třech případech slavili Stirling Moss, Jakcie Stewart a Nico Rosberg. Po dvou triumfech
zaznamenali Juan Manuel Fangio, Maurice Trintignant, Niki Lauda, Jody Scheckter, David Coulthard,
Fernando Alonso, Levis Hamilton, Mark Webber a Sebastian Vettel. Nejtěsnější vyhrál v roce 1992
Ayrton Senna, když porazil Nigela Mansella o pouhých 0.215 sekundy. A když triumfoval v roce 2017
v Monaku Sebastian Vettel ukončil tak šestnáct let dlouhé čekání týmu z Maranella.
V kategorii jezdců, kteří Monte Carlu vyhráli, aniž se stali mistry světa, figurují jména jako Stirling
Moss, Maurice Trintignant, Gilles Villeneuve, Ronnie Peterson, Juan Pablo Montoya, David Coulthard,
Mark Webber a Daniel Riciardo.

 

Boj o Trojkorunu

Závod v knížectví je součástí kultovní Trojkoruny. Tuto tvoří vedle monacké Grand Prix, vytrvalostní
závod 24 hodin Le Mans a 500 mil Indianapolis. Doposud jediným držitelem Trojkoruny je Graham Hill
zvaný Mr. Monako. Ze současných jezdců mají šanci na zisk prestižní trofeje Fernando Alonso a Juan
Pablo Montoya. Zatímco španělskému šampiónovi, chybí triumf z Indianapolis, musí Kolumbijec
vyhrát v Le Mans. Oba již v F1 nepůsobí, o Alonsově comebacku se ovšem v souvislosti s aktuálními
jezdeckými rošádami spekuluje.

 

Sázka na devatenáctku

Dva monacké závody se zapsaly do historie motoristického sportu. První z nich se konal v roce 1984
a jeho hlavním hrdinou se stal trojnásobný mistr světa Ayrton Senna. Podle místních zdrojů si tehdejší jezdec stáje Toleman zašel před závodem do kasina a vsadil na číslo 19 rovnající se číslu jeho vozu. Devatenáctka skutečně padla v následujícím závodě, pak rozehrál tehdy nepříliš známý talentovaný mladíček velkou hru. Pršelo a Senna startující ze zadních pozic předjížděl na nepříliš konkurenceschopném voze jednoho soupeře za druhým. Když si vychutnal Niki Laudu, jel před ním pouze Alain Prost. V okamžiku, kdy stáhl jeho původní pětatřicetisekundový náskok na pouhých sedm sekund, ředitel závodu Jacky Ickx závod překvapivě ukončil. Závod nejspíše odstartoval následný napjatý vztah Senna – Prost, neboť, jak se nechal později Ickx slyšet, závod zastavil na výslovné přání šéfa FIA Jean Maria Balestreho, který měl eminentní zájem na vítězství svého krajana. Senna pak jako vůbec první Brazilec vyhrál Grand Prix Monaka v roce 1987 na voze Lotus 99T, aby v rozporu s přísným protokolem polil šampaňským knížete Raniera. Dalších pět po sobě jdoucích triumfů slavil v sezónách 1989 – 1993 jako jezdec stáje McLaren.

 

Čtyři stateční

 

Mimořádné drama přinesl i závod v roce 1996. Kvalifikaci vyhrál Michal Schumacher na Ferrari,
značka se vzpínajícím se koníkem na kapotě se dočkala monackého pole position poprvé od roku
1989. Před startem pak půjčil Schumacher jednu ze svých příleb rivalovi Davidu Coulthardovi. Schumi
však nezvládl úvod, do čela šel Damon Hill. Dlouho to pak vypadalo na to, že syn naváže na vítězství
svého otce, ve čtyřicátém kole ovšem motor jeho monopostu vypověděl poslušnost. Dalších dvacet
kol pak vedl Jean Alesi, ani jemu však nebylo dopřáno spatřit šachovnicový praporek. A tak tím, kdo
se smál naposled, byl nečekaný vítěz, ze čtrnáctého místa startující Olivier Panis. Kromě něj dokončila
závod trojice David Coutlhard, Johny Herbert a Heinz-Harald Frentzen. Vedle prvního vítězství Panise
se zároveň jednalo o poslední triumf značky Ligier.

 

Úkol hodný křišťálové koule

Grand Prix Monaka měla v posledních deseti ročnících šest vítězů. Určit největšího favorita je proto
úkol hodný zkušeného prognostika. Třikrát po sobě se v letech 2013 – 2015 radoval, Nico Rosberg.
Dvakrát se s ulicemi a zatáčkami Monte Carla vypořádali nejlépe Lewis Hamilton (Mercedes), Mark
Webber (Red Bull) a Sebastien Vettel (Red Bull + Ferrari). Po jednom zářezu mají na kontě James
Button (Brawn – Mercedes) a Daniel Ricciardo (Red Bull). Zajímavou dohru měl závod v roce 2017.
Hamilton po prohře s Ricciardem a Vettelem, navštívil knížete Alberta II. Panovníkovi ministátu měl
pak vysvětlovat, jak frustrující je závod, ve kterém se nedá předjíždět. A dvojnásobný vítěz Fernando
Alonso, který drží stále platný rekord z roku 2007, kdy zajel průměr 155.551 km/h, dokonce navrhl, že
by se mělo platícím divákům vrátit vstupné.