Něco málo o Íránu

Írán začal ve středu plnit plynem centrifugy na obohacování uranu. Děje se tak v podzemním
komplexu Fordo, podle informací íránské strany za dohledu inspektorů Mezinárodní agentury pro
atomovou energii. USA uvalují sankce, Evropa, Rusko a zbytek světa, tápou. Několik základních
informací o Íránu nebude určitě ke škodě.

Otec zakladatel

Tím se stal Shah Ismail, zakladatel dynastie Safavidů. Moci se chopil v roce 1501, do roku 1509
sjednotil celou Persii. Cíl učinit z Persie šíitskou protiváhu sunnitské Osmanské říše, se zdařil. Byť
obklopen sunitskými sousedy v čele se, Saúdskou Arábii, plní říše Shaha Ismaila roli šíitského
hegemona dodnes.

Ve hře BP

V roce 1910 podepsal britský obchodník a zdatný spekulant William Knox D´Arcy dohodu s tehdejším
vládcem země, na jejímž základě získala anglo - perská společnost, ze které později vznik koncern
British Petroleum (BP) na 60 let výhradní práva těžby ropy. Íránu zůstalo 16% ze zisku. Vzhledem k „výhodnosti“
 smlouvy je zřejmé, proč Teherán Západu moc nevěří.

Počátek jaderného programu

Vnuk amerického prezidenta Theodora Roosevelta, důstojník CIA Kermit Roosevelt Jr. zorganizoval
v srpnu 1953 puč, během kterého byla svržena vláda premiéra Mohameda Mosadbegha. Zároveň
výrazně posílil proamerický šáh Mohamed Reza Pahlaví. Panovník nechal v 50. letech postavit první
jadernou elektrárnu, o dvacet let později investoval do jaderného programu.

Moc šáha škodí

Po ropné krizi v roce 1973 využil šáh pohádkových příjmů z prodeje ropy, k zakoupení nejnovějších
amerických zbraní s cílem ovládnou Blízký východ. Jeho ambice vyděsily USA, SSSR a Izrael natolik, že
nebránily jeho svržení, ke kterému došlo na počátku roku 1979.

Země ajatolláhů

Je otázkou, zdali velmoci nesplakaly nad výdělkem. Po útěku šáha přišel totiž návrat ajatolláha
Ruholláha Chomejního (1902 - 1989), který se vrátil z francouzského exilu. Charismatický autor
doktríny, podle které musí zemi spravovat z pozice jediných vykladačů božích zákonů duchovní,
zařídil, že Írán nemá prakticky jediného spojence. S jeho požehnáním vpadla tlupa studentů 4.
listopadu 1979 na americké velvyslanectví v Teheránu a téměř 18 měsíců držela jako rukojmí 52
diplomatů. Ajatolláhové disponují vlastní ozbrojenou, velmi výkonnou složkou tzv. Revolučními
gardami. Tyto se výrazně angažují v Jemenu, Iráku a Sýrii.

Osmiletá válka

V roce 1980 se vložil do hry irácký diktátor Saddám Husajn. V obavě, že šíitská vlna smete jeho vládu a pod
 dojmem slabosti země ajatolláhů, napadl 22. září 1980 Írán. Nakonec z toho byl vleklý osm let
trvající konflikt, kterému padlo za oběť přes milión lidí. V době války se Husajnův režim jevil pro
Západ jako menší zlo, což Írán přivedlo k přesvědčení ohledně nezbytnosti výroby vlastní jaderné
zbraně.

Rozdělená země

Po smrti ajotolláha Chomejního se v roce 1989 chopil moci Alí Chameneí. Nový vůdce ovšem
postrádal charisma a strategické schopnosti svého předchůdce. V roce 2009, po znovuzvolení zcela
nevypočitatelného Mahmúda Ahmadínežáda prezidentem, se Alí Chameí postavil na stranu
prezidenta, čímž přišel zejména v řadách mládeže, o značnou část podporovatelů. Cholerický
prezident mezitím dovedl Írán do stavu k totální mezinárodní, izolace. V důsledku sankcí se jinak
nerostným bohatstvím oplývající země ocitla na prahu ekonomického kolapsu. Jeho mimořádně
diskutabilní vítězství v prezidentských volbách zemi rozdělilo.

Konec dohody

Od roku 2013 je prezidentem Íránu Hasan Rúhání. Ve srovnání se svým předchůdcem se jedná o muže kompromisu.
 Byl to právě Rúhání, kdo v roce 2015 ratifikoval smlouvu mezi Íránem, USA a zeměmi, stálými členkami Rady 
bezpečnosti OSN, kterou loni Donald Trump vypověděl.