Sportování s rouškou? Podle (některých) vědců, žádný problém

smrckal.com: Jezdím na elektrokole a rozhodně se nepovažuji za sportovce. V souvislosti
s otevíráním doposud silně finančně krvácejících fitness center, mě ale zaujal text ohledně cvičení
v rouškách, neboť se jedná o aktuálně žhavé téma. Se svolením redakce Playboy.cz, přebírám.

 Na skutečnost, že si, troufám si odhadovat, drtivá většina světové populace spojuje koronavirus
s rouškami, reagují i vědci z The Centres for Disease Control and Prevention doporučující roušky i během tréninku. 
Přitom dopředu odmítají opodstatněnost námitek, podle kterých roušky ztěžují dýchání a omezují tak výkon sportovce. Své poznatky publikovali v prestižním magazínu International Journal of Enviromental Research and Public Health. Rouška intenzitě nevadí Součástí výzkumu se stalo 14 zdravých a fyzicky aktivních jedinců, kteří podstoupili experiment s cílem zjistit okysličení krve a svalů při fyzické námaze. Poprvé se tak stalo s použitím běžné látkové roušky, podruhé s chirurgickými rouškami, potřetí bez roušky. Výsledky pak neprokázaly, že by roušky omezovaly dýchání testovaných osob. „Výsledky výzkumů jsou důležité, neboť ukazují, že lidé mohou nosit obličejové masky během intenzivního cvičení bez škodlivých účinků, přičemž vliv roušky na okysličování krve a svalů,
je minimální,“ praví se ve zprávě. Ďábel je skryt v hlavě Vědci ovšem zároveň rozumí těm, kteří tvrdí, že je rouška ve fyzickém výkonu výrazně omezuje. Tuto skutečnost vysvětlují nikoli sníženou schopnost dýchat s rouškou na nose a ústech, ale psychickým stavem každého jednotlivce. „Kromě dýchacího centra, ovlivňuje intenzitu našeho dýchání rovněž stav mysli. Dojem, že něco není tak, jak by být mělo a děje se něco, co se vymyká našim zažitým představám, ovlivňuje způsob dýchání,“ vysvětluje Dr. Christopher Eving, MD, plicní specialista z kanadské Alberty. Jak dále pokračuje, za příliš rychlým či pomalý dýcháním, nemusí být nedostatek kyslíku, ale aktuální psychická pohoda. Stejně tak je tomu v případech závratí, pocení či nutkání zvracet. Nepovedený experiment Je otázkou, jak by na výsledky bádání reagovali hokejisté švýcarských klubů ZCS Lions a HC Rapperswil, kteří se rozhodli podstoupit experiment v podobě hokeje částečně v rouškách. Není bez zajímavosti, že se tak stalo v polovině srpna, kdy měl být Česku koronavirus na hony vzdálen… Ale zpět k zápasu, sportovní lékař lvů z Curychu vycházel z předpokladu, že největší nebezpečí hrozí hokejistům, na střídačkách, na kterých nelze z kapacitních důvodů dost dobře uplatnit dvoumetrové rozestupy. Zatímco na ledě mohli mít hráči během jedné třetiny přípravného zápasu roušky na bradě,
po návratu z ledu musela rouška pokrývat nos i ústa. Experiment totálně nevyšel, neboť roušky byly mokré, stěžovaly dýchání, což bránilo hokejistům byť v několika minutové regeneraci, která je ovšem vzhledem k fyzické náročnosti hokeje, stěžejní. Přijatelná daň PhDr. Petr Schlegel Ph.D je uznávaným odborníkem v oblasti kinantropologie neboli nauky o pohybu člověka a patří mezi uznávané domácí specialisty v oblasti CrossFit. „Nošení roušky m jasný negativní vliv na maximální výkon, což je potřeba řešit u profesionálních sportovců. Důvodem je bariéra znesnadňující dýchání, méně efektivní výměna plynů, nebo jen zakrytí úst, na které nejsou zvyklí. Oficiální zápasy nebo závody bych proto ponechal bez nařízení o nošení roušky,“ říká. „Pro běžnou populaci a rozvoj zdraví není nutné podávání limitních výkonů, důležité je pravidelné sportování, které je možné i s rouškou. Cvičit s rouškou 3 – 5 x týdně po dobu 30 – 60 minut je přijatelná
daň za možnost sportovat ve vnitřních prostorech.“ Jak dále doktor Schlegel dodává, jedná se sice o diskomfort,
ale stále lepší řešení, než nedělat nic. „Sportoviště jako fitness centra navíc nepředstavují zvýšené nebezpečí nákazy a při dodržování hygienických předpisů, výměny vzduchu, dodržování odstupů apod. je riziko minimální.“