První oficiální závod se konal na sjezdovce poblíž Kitzbühelu v roce 1931. Na start trati o délce 3312 metrů s převýšením 860 metrů se postavilo devětadvacet hrdinů, z nichž devět dojelo do cíle. Průměrný sklon 27%, přičemž na nejstrmějším místě se museli sjezdaři vyrovnat s 85%. Vítězný Rakušan Ferdinand Friedensbacher zajel čas 4:34:12 min. Pro porovnání, vůbec nejrychleji zvládl sjezdovku v roce 1997 domácí závodník Fritz Ströbl (1:51.58 min). Součástí Světového poháru ve sjezdovém lyžování se stal Hahnenkhamm v roce 1967, z premiérového vítězství se radoval fenomenální Francouz Jean Claude Killy. Pak přišla éra další megahvězdy světového lyžování, olympijského vítěze z Insbrucku 1974 Franze Klammera. Rakušan nejdříve vyhrál ročníky 1975 – 1977, na čtvrtý triumf čekal až do roku 1984. Stalo se tak k velké radosti domácího publika, neboť Klammer narušil čtyřletou nadvládu kanadských kamikadze, když předchozí ročníky 1980 – 1983 ovládli Ken Read, dvakrát Steve Podborski a Ted Broker.
Vůbec nejúspěšnějším sjezdařem historie Hahnenkhammu je pětinásobný vítěz Didier Cuche. Poprvé vyhrál v roce 1998, triumf pak zopakoval v letech 2008, a 2010 – 2012. „Nikdy jsem na tento sjezd speciálně netrénoval. Je to ovšem závod, na který je potřeba se mnohem více soustředit. Když jsem ho jel poprvé, měl jsem obrovský strach,“ přiznal švýcarský sjezdař pro magazín Snow. „Podruhé jsem uspěl a začal si věřit. Samozřejmě, že jsem před závodem zažíval stress, ale jednalo se o takový dobrý stress, který vás může posunout dál.
Dvojnásobný vítěz Hahnenkammu, Rakušan Stefan Eberharter prozradil, že se v průběhu jízdy bál smrti, zatímco kanadský střelec Ed Podivinski měl pro změnu strach, že během závodu vypadne z bot!
A jak to viděl vítěz z roku 2014 Hannes Reichelt? „Ráno před závodem jsem se necítil zrovna nejlépe, dokonce jsem zvažoval, jestli do závodu vůbec nastoupím. Nakonec jsem do toho šel s tím, že pojedu pouze na 100% a nebudu moc riskovat. Jsem přesvědčen o tom, že úspěch na Hahnenkhammu je z 50% o technice a z 20% o aktuální formě. Dále rozhoduje duševní rozpoložení ochota podstupovat riziko.“
Takto charakterizuje sjezdovku Streif Nor Aksel Lund Svindal. Určitě ví, o čem hovoří, neboť před třemi lety na této sjezdovce jako průběžný lídr Světového poháru spadl, utrhl si přední zkřížený
vaz a meniskus na pravém koleni. Pro norského sjezdaře tímto sezóna skončila. A to si ještě mohl gratulovat. Co by za takové zranění dal olympijský vítěz z Vancouveru Johan Gruber. Poté, co se domácí sjezdař probral po těžkém zranění hlavy, hrudníku a několika operacích za účelem snížení nitrolebečního otoku po několika týdnech z umělého spánku, nedokázal si vzpomenout na dění dva měsíce před pádem. Jeho krajan, olympijský vítěz 1992 a mistr světa 1994 Patrick Ortlieb si v roce 1999 přivodil na Hahnenkhammu tříštivou zlomenu pravého stehna a skončil. Za deset let spadl švýcarský mistr světa v kombinaci Daniel Albrecht. V důsledku pádu došlo k těžkému poškození lebky, mozku a plic. Z kómatu se probral po třech týdnech. Český sjezdař Bohumír Zeman vyhrál v roce 1981 na Hahnenkhammu kombinaci. Za dva roky mu v místě zvaném „Myší díra,“ vypnula lyže, následoval pád, prasklé oba zkřížené vazy a utržený meniskus. Ondřej Bank se v lednu 2008 přivodil na stejném místě otevřenou zlomeninu holenní a lýtkové kosti.
Po převozu do nemocnice nepozbyl dobré nálady, když zvažoval žalobu na Red Bull, který mu dal křídla.
Podle většiny sjezdařů je základem extrémní náročnosti Hahnenkammu a s tím souvisejícími zraněními nevalně upravená trať. Svah je totiž natolik příkrý, že na něj nemohou vyjet stroje a povrch sjezdovky upravují pořadatelé i ve 21. století s pomocí lopat ručně. Ondřej Bank hovořil v této souvislosti o „hrbolaté až stupňovité hoře, na které ztrácí i nejlepší sjezdaři kontrolu nad lyžemi.“ Zároveň však sjezdovka smrti představuje výzvu, kterou nelze ignorovat. „Hahnenkhamm má postavenou strategii na extrému. Jsou blázni, zbytečně ten závod hrotí a každý rok se při něm někdo zraní,“ řekl na adresu pořadatelů v rozhovoru pro iDnes. Na vině této skutečnosti je nejspíše i legendární Hermann
Maier.Vítěz z roku 2001 měl kdesi prohlásit, že sjezd v Bormiu je těžší a rakouské pořadatele tímto dohnal k akci.
Sjezd na Hahnenkhammu, je vyhledávaným cílem celebrit. Pravidelnými hosty jsou Arnold Schwarzenegger i fotbalový císař, Franz Beckenbauer. „Kdykoli mi to dovolí čas, rád přijedu. Vedle kulturistiky je lyžování mým nejoblíbenějším sportem, pokud někdo zvládne Streif, je pro mě hrdina,“ konstatoval bývalý guvernér Kalifornie v jednom z rozhovorů. Závody F1 zastupují většinou boss Bernie Ecclestone, Gerhard Berger či Niki Lauda. „Nikdy jsem neměl takovou odvahu,“ konstatoval po jednom ze závodů trojnásobný mistr světa Niki Lauda, jehož tvář nese od poloviny roku 1976 stopy po těžkých popáleninách, které utrpěl při nehodně svého Ferrari na Nürburgringu. Mezi celebritami chybí málokdy majitel Red Bullu Dieter Mateschitz, či profesionální dobrodruh Felix Baumgartner. Před třemi lety dorazily hollywoodské hvězdy Jason Statham a Gwyneth Palthrow. „Jsem na Hahnenkhamu poprvé a moc se mi to líbilo. Sledoval jsem závody v televizi, na internetu, ale na živo je to o něčem jiném. Všichni sjezdaři mají můj velký respekt,“ prohlásil Statham, jinak vášnivý snowboardista. Jak vzápětí dodal, mimo závodu se těší na, setkaní s Arnoldem Schwarzennegerem, se kterým si zahrál v „The Expendables.“ Byť oba mají trvalé bydliště v Los Angeles, času na „pokec“ se v Kalifornii času jaksi nedostává. Naštěstí v lednu vedou všechny cesty na Hahnenkhamm.