smrckal.com: Setkal jsem se s názorem, že jedním z nejvíce specifických výrobních podniků je
hudební skupina. K založení není potřeba bankovního kapitálu, zaměstnává desítky lidí, na rozdíl
od standardního podniku vydělává i po svém zániku. A není řízena představenstvem či dozorčí
radou, ale jedinou osobou v podobě manažera. Tím prvním z kategorie velkých byl rozporuplný
muž, který šéfoval Elvise Presleyeho (1935 – 1977).
Manažer, který se zapsal nesmazatelně do historie populární hudby, se narodil v nizozemském městě
Breda jako Andreas Cornelius van Kuijik. Do USA se dostal ve svých osmnácti letech na palubě
obchodní lodí. Jak se později ukázalo, nevlastnil nikdy americký pas. Dodnes proto nikdo s určitostí
neví, jak se mu podařilo vyhnout až rigidně vymáhanému Zákonu o registraci cizinců z roku 1940.
Často se v této souvislosti hovoří o tom, že Parkerova neochota komunikovat s americkými úřady
pramenila z jeho obav ohledně možných dotazů detektivů Interpolu souvisejících s několika vraždami
v rodném městě. Nejspíše z tohoto důvodu nevystupoval Elvis Presley, až na výjimku v podobě tří
koncertů v Torontu, Ottawě a Vancouveru (1957) nikdy mimo USA. V letech 1959 – 1960, kdy král
rokenrolu sloužil v tehdejší Německé spolkové republice, spolu manažer a jeho slavný svěřenec,
komunikovali pouze písemně, případně telefonicky.
Guvernér a Tomy
Čestný titul plukovníka získal Cornelius, který si v USA nechal říkat Parker, od jednoho ze svých
prvních svěřenců, Jamese Houstona Davise (1899 - 2000). Celkem slušný zpěvák se ovšem prosadil
mnohem výrazněji na politickém kolbišti, v letech 1944 – 1948 a 1960 – 1964, zastával post
guvernéra státu Louisiana. Významný politik držel nad svým manažerem ochrannou ruku, možná
proto nikdo neřešil po desítky let jeho víceméně nelegální pobyt v USA.
Po Davisovi se v Parkerově stáji objevil patnáctiletý Tommy Sands. Pět let trvající spolupráce
vyvrcholila v televizní show „The Singin Idol,“ přičemž se skladba „Ten-Age Crush,“ se dostala na
druhé místo nejsledovanější hitparády Billboard Hot 100.
Zvláštní poradce
Kdo ví, jakým směrem by se ubírala kariéra mladíka s chlapeckým úsměvem, napomádovanými vlasy
a kytarou kolem krku, kdyby v roce 1955 nenarazil plukovník Parker na další mladý talent v podobě
nepříliš známého Elvise Presleyeho? Manažerem zpěváka byl v té době kytarista jeho doprovodné
kapely Scotty Moore, první smlouvu podepsali v červenci 1954 za neplnoletého mladíka jeho rodiče.
Již 1. ledna se pak 1955 pak Elvisovým manažerem Bob Neal, rodák z belgického Konga s vazbami na
rozhlasovou stanici Memphis WMPS. Nový manažer založil hned následující měsíc společnost Elvis
Presley Enterprises, dodatek ke smlouvě mu garantoval 15% z veškerých příjmů zpěváka. V té chvíli
už byl ale ve hře plukovník Parker, jehož vliv postupem času sílil. V létě 1955 již fungoval jako Elvisův
„zvláštní poradce.“ Jeho úkolem byl zajistit svěřenci smlouvu u silné nahrávací společnosti.
Vydavatelství Sun Records, ve kterém Presley do té doby působil, totiž zdaleka neodpovídala jeho
ambicím a potenciálu. Zpěvák byl nakonec vykoupen ze smlouvy za na svou dobu astronomických
40 000 dolarů, což se rovnalo v roce 2019 částce 391 000 USD.
Kdo si počká…
O Elvise projevily okamžitě zájem nahrávací společnosti Mercury Records a Columbia Records,
nabídka žádná z nich se ale ani nepřiblížila k Parkerem požadovaným 40 000 dolarů. Nakonec došlo
k dohodě s hudebním vydavatelstvím RCA Victor. První jednání s ohledem na Parkerovy požadavky
zkrachovalo, pak přišlo vedení s nabídkou 25 000 dolarů, což se mělo rovnat maximální možné
investici za neznámého zpěváka. Plukovník Parker ovšem neustoupil s tím, že Elvis Presley
poukazujíce na mimořádný potenciál růstu svého klienta. Za zmiňovanou částku pak nabídl svého
bývalého svěřence Tommy Sandse. Pravda, nejednalo se sice zrovna o jednání z kategorie etických,
na to si ovšem plukovník Parker nikdy moc nepotrpěl. V listopadu nakonec manažer přesvědčil vedení
RCA Victor k vykoupení Elvise ze smlouvy se Sun Records za zmiňovaných 40 000 dolarů. Smlouva
byla podepsána 21. listopadu 1955, tedy v době, kdy byl oficiálním manažerem Elvise Presleyeho Bob
Neal. Souhlasil však s tím, že se za blíže nespecifikovaný obnos se zpěváka zřekne.
Heartbreak Hotel
Dne 26. března se stal plukovník Parker oficiálním manažerem Elvise Presleyeho. V té době si již v
RCA Victor mnuli, přes počáteční rozpaky a nesouhlas, radostně ruce. Dne 27. ledna 1956 totiž spatřil
světlo světa Elvisův singl „Heartbreak Hotel.“ Skladba o sebevraždě osamělého muže, podle zpěváka
Led Zeppelin Roberta Planta „animální a sexuální,“ překročila v krátkém čase hranici miliónů
prodaných kusů, nakonec se stala singlem roku. Když necelý rok po vydání účinkoval Elvis se svým
tehdejším největším hitem v, Ed Sullivan Show, překročila sledovanost hranici 60 miliónů diváků.
Cover verzi později nahrály například takové veličiny pop-music, jako Paul McCartney, Led Zeppelin,
The Doors, Bod Dylan, Jimi Hendrix, Guns N´Roses, Tom Jones, či Justin Timberlake.
Během několika měsíců Elvis Presley rozdělil USA. Zatímco na jedné straně získala mládež
nedostižitelný vzor, puritánská část Ameriky hovořila v souvislosti se zpěvákem, který kromě hlasu,
dodal patřičný sexappeal, o zlu, který je nutno vymýtit. „Nebýt Parkera, nebyl bych nikdy, tam kde
jsem,“ nechal se později slyšet Elvis.
Elvis stoupá vzhůru
Král rokenrolu měl nepochybně pravdu, jeho manažer za svých 25% podílu na zisku vskutku
nezahálel. Na základě úspěchu „Heartbreak Hotel,“ se stal Elvis Presley během necelého roku nejlépe
honorovanou televizní hvězdou. Kromě toho podepsal smlouvu s odborníkem na merchandising
Hankem Sapersteinem v hodnotě 40 000 dolarů. Z Elvise Presleyeho se stala obchodní značka. Přes
80 produktů nového brandu realizovalo do konce roku 1956 obrat 22 miliónů dolarů. Parkerova
vynalézavost dospěla do stádia myšlenky o odznacích „I Hate Elvis,“ jejichž prostřednictvím by
kasíroval rovněž odpůrce svého zlatá rokenrolová vejce snášejícího svěřence.
Leč v dubnu 1956 platilo, že i takový mistr, jako plukovník Parker, se někdy utne. Šlápnutím vedle se
ukázalo být Elvisovo měsíční angažmá v, Las Vegas. Naplno se totiž projevila disproporce, mezi
vkusem movitých Američanů střední a vyšší společenské třídy a Elvisovým pojetím zpěvu a sebe
prezentace. Většina publika považovala Presleyeho za klauna a naznačovala, že mnohem více, než do
seriózního hotelu, patří do některého z nočních klubů. Plukovník Parker tak na základě nepříznivých
ohlasů zkrátil angažmá na polovinu.
Filmová hvězda
Tento drobný nezdar se ovšem protřelému manažerovi podařilo napravit ještě téhož roku. Elvis totiž
toužil po filmu. Plukovník Parker vyjednal schůzku s představiteli filmového studia Paramount
Pictures. Zpěvák uspěl hned napoprvé, manažer vyjednal smlouvu na sedm filmů. Zároveň se ovšem
muselo jak filmové studio, tak Presley toužící po roli charakterního herce podřídit podmínce, podle
které musel Elvis ve filmu zpívat. Pokud snad mělo studio pochybnosti, tyto se rozptýlily záhy. První
„filmový“ singl Love Me Tender dosáhl ještě před premiérou prodeje miliónu kusů. Během dvou let
tak Elvis Presley natočil tři snímky – Love Me Tender (1956), Jailhouse Rock (1957) a Loving You
(1957).