Správný Američan
Přestože Elvisova kariéra letěla strmě vzhůru, měl plukovník Parker jasno v tom, že jeho hvězdný svěřenec může, ale také nemusí mít, to nejlepší, teprve před sebou. A taky, že všechno krásné dříve, či později určitě skončí. Do toho se do věci vložila administrativa USA, která povolala rokenrolovou hvězdu do armády. Stalo se tak v lednu 1957, a zatímco zpěvák neskrýval velké rozladění, plukovník Parker ve skrytu duše blahořečil osudu. Protřelému manažerovi totiž neuniklo, že se mu hvězdný svěřenec, možná nevědomky, leč přece, snaží, lidově řečeno, přerůst přes hlavu. Ostatně, spor vznikl i ohledně možného zařazení rekruta. Zatímco Elvis Presley toužil po tzv. Zvláštní službě, která by mu umožnila zůstat v USA a po šest týdnů trvajícím výcviku, víceméně pokračovat v kariéře včetně několika vystoupení pro ozbrojené složky, Parker byl absolutně proti. Nakonec prosadil silou svou vizi Elvise jako řadového vojáka prostého byť sebemenších privilegií. Zpěvák, který rozděloval národ, měl tímto gestem oslovit publikum toužící po
„správném“ Američanovi.
Žádné rozdávání
Plukovníka Parkera vedly k rozhodnutí učinit z Elvise řadového vojáka rovněž obchodní zájmy. V případě služby u zvláštních, neplést si se speciálními jednotkami, by totiž musel jeho svěřenec koncertovat zdarma. A nejen to, z každého vystoupení pořizovala armáda zvukový a obrazový záznam, který posléze prodávala a hlavně kasírovala. Představa případných sporů s americkou armádou pak colonela z řady pochopitelných důvodů děsila. Přitom se generalita snažila, seč mohla, zpěvák dostával nabídky z kategorie mimořádných. US Army byla ochotna zřídit útvar z vojáků pocházejících z Elvisova rodného Memphisu. Vojenské námořnictvo nabízelo vlastní kajutu, plus koncerty v, Las Vegas. Velení pozemních vojsk přišlo pro změnu s nápadem takřka permanentního turné, během kterého by Elvis Presley objížděl jednotlivé základny, posiloval morálku a zejména nabádal mládež k vstupu do armády. Zvláštní služba byla dokonce ochotna zapomenout na jinak povinný, šest týdnů trvající výcvik. Ve všech případech uplatnil plukovník Parker právo veta. Jak vysvětlil magazínu, Time, nejjistější cestou k znehodnocení vlastního zboží, je totiž jeho rozdávání.
Rekrut Elvis
A tak se 4. ledna 1957 dostavil Elvis Presley k odvodu, procedura spojená se zdravotní prohlídkou proběhla v memphiské Kennedy Veterans Hospital. O čtyři dny později, přesně v den dvaadvacátých narozenin byl Elvis uznán vojenské služby s tím, že mu bude do osmi měsíců oznámen čas místo nástupu a místo. Zatímco fanoušci dávali najevo nevoli, rodiče a učitelé, podle kterých zpěvák kazil americkou mládež, dosahovali vrcholu blaha. Původní termín nástupu byl stanoven na 20. ledna 1958, leč termín kolidoval s natáčením Elvisova filmu King Creole. Do věci se vložil manažer Parker, který požádal vojenskou komisi o odklad nástupu. Logicky argumentoval faktem, že Paramout Pictures investoval jen do předběžné produkce 350 000 dolarů, navíc s natáčením snímku jsou spojena pracovní místa. Nakonec dosáhl dvouměsíčního odkladu, což část veřejnosti považovala za zbytečný ústupek superhvězdě. Plukovník Parker přitom sledoval nastupující hudební trendy a kalkuloval s možným problematickým hudebním comebackem. Zároveň byl však připraven na spolupráci s Elvisem Presleyem jako zpívajícím hercem. Jednalo se přitom o model, který se osvědčil u Franka Sinatry (1915 – 1998), který si kromě jedenácti cen Grammy bezpočtu hudebních ocenění odnesl rovněž Oscara za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli snímku Odtud až na věčnost (1954). 24. března 1958, pouhé dva dny po konci natáčení King Creole, Elvis Presley narukoval. Bylo mu přiděleno armádní číslo 53310761. Plukovník Parker opět nelenil, když přes lehce napjaté vztahy s armádou zajistil účast médií. Černé pondělí, jak den nazvali Elvisovi fanoušci, tak dokumentovaly stovky zpravodajských štábů celé planety. Těžká ztráta
Po nástupu strávil Elvis Presley čtyři dny ve Fort Chaffee, poté došlo k jeho převelení do, Ford Hood v Texasu. Byl přidělen k obrněné divizi, v červnu měl za sebou základní výcvik. Prostřednictvím svého manažera krmil média prohlášeními o slastech vojenského života. V korespondenci s přáteli si ale stěžoval na dril a náročný výcvik. Stejně tak vyjadřoval obavy ohledně pokračování vojenské kariéry. Podle jednoho z instruktorů, který mu zajistil přístup k telefonu, měly dokonce hovory krále rokenrolu provázet slzy. Colonel Parker ve stejném čase nespal na vavřínech, po svém svěřenci vyžadoval nový hudební materiál. Na konci výcviku ve Fort Hood mu zajistil ubytování mimo kasárna, Elvis bydlel se svou rodinou. Častým hostem byl i Parker, který dělal možné i nemožné proto to, aby Presleyeho jméno nezmizelo z médií. Jak však později vzpomínal, sužovaly zpěváka značné pochybnosti o další profesní budoucnosti. V polovině srpna se musel Elvis Presley vyrovnat s mimořádně těžkou ztrátou v podobě smrti matky Gladys. Přestože Elvis Presley odmítl pitvu, s pravděpodobností hraničící s jistotou lze říci, že se ctihodná dámě stala osudnou kombinace alkoholu a prášků na hubnutí, která způsobila cirhózu jater. Během matčina pohřbu se Elvis několikrát zhroutil, jeho manažer pak pacifikoval patřičně média.
Německá anabáze
Po ukončení výcviku byl Elvis Presley převelen do tehdejší Německé Spolkové Republiky, konkrétně do města Freiburg. V den odjezdu uspořádal plukovník Parker monstrózní tiskovou konferenci, během které všechny ujistil, že se Elvis vrátí v nejlepší formě. Do Evropy odmítl cestovat s tím, že nehovoří německy. Zároveň ovšem vyslal do Německa tým, který se, v mezích možností staral o zpěvákovo blaho.
Jak prozradil později, mimo jiné se obával, že by jeho svěřenec mohl v Německu zjistit, že existují manažeři s mnohem menší, než 25% podílem ze zisku. Zároveň je ovšem nutno říci, že si plukovník Parker své peníze zasloužil, neboť po celé dva roky Elvisovy služby pracoval na jeho comebacku. Ještě před odjezdem připravil pět singlů. Dlouho vetoval požadavek hudebního vydavatelství ohledně nahrávání v Německu, Elvis ve studiu by údajně naboural představu vzorného vojáka, jehož prvořadou a vlastně jedinou starostí je, jak co nejlépe sloužit vlasti. Nakonec však neodolal tlaku vydavatelství, kterého se obávalo, že Elvisem dodaný materiál nevystačí do března 1960. Parker proto nakonec nechal svého svěřence nahrát na magnetofon za doprovodu
klavíru několik skladeb, který vyšly po deseti letech. V Německu se Elvis Presley seznámil s tehdy čtrnáctiletou Priscillou Beaulieu.
Byla z toho láska na první pohled. Svatbě došlo až v roce 1967.
Ve své autobiografii pak Priscilla uvedla, kterak manažer sňatku ze všech sil bránil, neboť nezadaný zpěvák se lépe prodává.