Boris Johnson: Pravda nesmí bránit dobrému příběhu

Patříte do kategorie vyvolených, které v pořadí sedmasedmdesátý britský premiér ještě ani jednou
neurazil? Pokud ano, bude to dáno nejspíše tím, že vás nezná. Alespoň tak praví jeden z aktuálně
velmi frekventovaných vtipů hodnotících osobnost posledního nájemníka na Downing Street 10.

Bývalý novinář, jehož kniha Faktor Churchill je jedním slovem vynikající, který ctil v rámci výkonu své
profese zásadu, že pravda by neměla až tak moc bránit dobrému příběhu, si nikdy nebral a nebere
servítky. Agresivní, mnohdy neurvalý styl komunikace člena Konzervativní strany, který vyhrál v jinak
labouristickém Londýně dvakrát volby starosty, je všeobecně znám. Ani jako ministr zahraničí, post
šéfa anglické diplomacie zastával v letech 2016 – 2018, neměl Boris Johnson sebemenší problém
urazit kohokoli – ženy, menšiny, domácí i zahraniční politiky. Například o ženách v burkách loni řekl,
že vypadají jako bankovní lupiči nebo připomínají poštovní schránky. Výzvu své tehdejší šéfové,
premiérky Theresy Mayové k omluvě, striktně odmítl, aby později jako ministr zahraničí raději
skončil. Oč slastnější pak musel být premiérský comeback.


Boris Turk pálí všemi směry


V roce 2016 přišel britský konzervativní list The Spectator se soutěží. Vítězem, 
který si odnese šek na 1000 liber, se měl stát jedinec, který v mezích zákona, 
napíše pokud možno co nejvíce kritický text na adresu prakticky neomezeného tureckého vládce, prezidenta Tayyipa Erdogana. 

Z triumfu se nakonec
radoval Johson. Na celé věci by nebylo zase až nic tak moc překvapivého, kdyby se právě prostořeký
politik nestal několik týdnů po vítězství ministrem zahraničních věcí. Celá věc je o to pikantnější, 
že v blonďatém anglickém premiérovi koluje ne zrovna málo turecké krve. A nejedná se o krev ledajakou.
Pradědeček Ali Kemal, původním povoláním rovněž novinář, byl totiž posledním ministrem vnitra
ještě na počátku minulého století velmi vlivné a mocné Osmanské říše. Také proto přezdívá část
tureckých médií Johnsonovi Boris Turk. Zástupci Istanbulem silně omezované sedmé velmoci jen
doufají, že premiér nedopadne jako prapředek. Ali Kemal totiž padl v posledních dnech Osmanské
říše do zajetí, stoupenci světského státu byl lynčován a nakonec popraven. Co se pak zmiňované
soutěže The Spectator týče, i v Turecku vědí, že politika je umění možného. Proto Johnsonovi po jeho
vcelku hladkém vnitrostranickém vítězství v boji o Downing Street gratuloval jak šéf turecké
diplomacie Cavasoglu, tak i vysmívaný prezident Erdogan.
 Na konci roku 2017 navštívil Boris Johnson Rusko. Přestože do začátku kauzy Skripal, která ochladila,
rusko – anglické vztahy pod bod mrazu, zbývalo několik měsíců, rozbalil to naplno. 

Byť se jednalo o první návštěvu po pěti letech, vzkázal BoJo do Kremlu cosi ve smyslu, že Rusko nemá nic společného
se standardní demokracií. Na druhé straně barikády přitom stála těžká váha světové diplomacie,
Putinův věrný souputník Sergej Lavrov. Když se velezkušený harcovník snažil svůj prostořeký resortní
protějšek umravnit, dostalo se mu ze strany Johnsona vzkazu, ohledně počtu luxusních vozů Bentley,
kterých si užívají ruští politici v době, kdy má průměrný obyvatel země problém pořídit si ročně dvoje
nové boty. K tomu přidal cosi a nevhodnosti pořádání světového šampionátu ve fotbale právě
v Rusku.

Když jí miluješ, není co řešit!


Britský premiér, celým jménem Alexander Boris de Pfeffel Johnson měl tureckého pradědečka a narodil se v New Yorku. 

Jeho novinářská kariéra byla komentována ze všech stran, faktem zůstává, že
v The Times dostal padáka. A přestože jeho texty v Daily Telegraph nebo The Spectactor, vycházely
občas spíše z přání autora, než z reality, čtenáře nikdy nenudily. Ostatně, pokud by tomu bylo jinak,
stěží by se stal ranař Boris, oblíbeným novinářem své slavné předchůdkyně, železné lady Margaret
Thatcher.


V roce 1987, pár dnů po svatbě s Allegrou Owen, ztratil Johnson snubní prsten. Po dalších šesti letech
zcela opadl jeho zájem i o první paní Johnsonovou. Rozvod přišel v roce 1993, ještě téhož roku pojal za choť Mariu Wheeler, 

se kterou je, alespoň po čistě formální stránce, ženatý dodnes. Během
manželství bylo se jménem nového ministerského předsedy spojeno několik sexuálních afér, o jejich
průběhu ovšem gentlemani pochopitelně nehovoří. Nemálo ovšem o otci čtyř dětí – Lara Lettice,
Theodore Apollo, Cassia Peaches a Milo Arthur, vypovídá fakt, že si místo manželky přivedl jako první
britský premiér na Downing Street 10 milenku. Této pocty se dostalo jedenatřicetileté bývalé šéfce
tiskového oddělení, Konzervativní strany, Carrie Symonds. Vztah v té době od manželky odloučeného
ministra zahraničních věcí a silně ambiciózní mladé dámy, „praskl,“ loni v den Svatého Valentýna, kdy
se Carrie podřekla, že stráví s BoJo noc na venkově.


Přes své mládí toho má Carrie, pochopitelně po pracovní stránce, za sebou docela hodně. Všeobecně
respektovaná odbornice na public relations pracovala v minulosti pro ministra vnitra Sajida Javida.
Další zaměstnavatelem byl ministr kultury John Whittinghale. Jako šéfová komunikace Konzervativní
strany se seznámila s Borisem Johnsonem, v srpnu loňského roku byla na výplatní listině vlivné
agentury Bloomberg. Paní premiérovou se Carrie Symonds stane podle dobře informovaných zdrojů
vzápětí poté, co uschne inkoust na rozvodových papírech jejího partnera.
Sousedi na Downing Street se asi mají na co těšit. Je totiž veřejně známo, že před rozhodujícím
kláním to mezi oběma hrdličkami docela jiskřilo. Podle svědků měly nejdříve vzduchem létat a poté
k zemi padat talíře, k tomu slova o okamžitém vypadnutí z bytu. Podle bulvárního, leč zároveň
nejčtenějšího listu v zemi The Sun, se Boris Jonson vyjádřil k incidentu ve smyslu, že nekomentuje
dění týkající se lidí, které miluje.


Koks, nebo snad cukr?


Nový britský premiér je občas přirovnáván k americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Je ovšem
otázka, 

zdali oba současné velké hráče světové politiky spojuje něco více, než barva vlasů? Na rozdíl
od Trumpa je totiž Johnson úspěšným kariérním politikem a disponuje řadou mimořádně cenných
zkušeností. Jako přijatelnější se pak proto jeví přirovnání, podle kterého je britský premiér mnohem
více inteligentnější a myslící verzí další ústřední postavy Brexitu Nigela Farage.
Přes veškerou kritiku totiž doposud Boris Johnson prokázal schopnost činit v správný čas správné
věci. Proto v rámci voleb starosty Londýna v letech 2008 a 2012 neměl problém přiznat, že jako
student na Oxfordu vyzkoušel marihuanu i kokain. Pravda, později své vyjádření zklidnil ve smyslu, že
mu sice kokain někdo nabídl, před „šňupnutím“ ovšem kýchnul a „koks“ se rozletěl neznámo kam. 
 A je vůbec otázkou, zdali se tehdy vůbec jednalo o kokain a nikoli například o cukr?

V roce 2010 se jako starosta metropole nad Temží zjevil na London Gay Pride. Oděn do černého
smokingu, na hlavě kovbojský klobouk růžové barvy. Nechal se tehdy slyšet, že lidé mají právo na to,
žít svůj život dle vlastních představ. A tak je připraven učinit z titulu své funkce všechno proto, aby
každý z obyvatel Londýna, ať je jakékoli sexuální orientace, vedl plnohodnotný život. Mimochodem,
akce na podporu LGBT se tenkrát nezúčastnila ministryně pro ženy a rovné příležitosti v prvním
kabinetu premiéra Davida Camerona, Theresa May. Budoucí premiérka, která zastávala po dobu šesti
let rovněž post ministryně vnitra, byla v čase konání London Gay Pride na armádní akci. I v tomto případě ovšem platilo, 

že každý dobrý skutek musí být v rámci politického boje po zásluze
potrestán. U příležitosti letošní Gay Pride přišel starosta, Sadiq Khan s textem Borise Johnsona, který
vyšel v roce 1998 v Daily Telegraph. V něm měl Johnson použít homofobního jazyka. Obvinění se jeví
jako takřka humorné, neboť Sadiq Khan jako první muslim v čele některé z velkých západních
metropolí, vyznává náboženství, které není k LGBT komunitě zrovna dvakrát přívětivé. Londýnský
starosta ovšem není ve snaze vykreslit Borise Johnsona coby homofoba sám. Po nástupu do úřadu
premiéra byl BoJo obviněn z toho, že se zdržel několika hlasování souvisejících s problematikou
sexuálních menšin. A na konci 90. let se měl z pozice poslance negativně vyjádřit ohledně manželství
stejnopohlavních párů.


Boris by rozběhal Borise


 Na druhou stranu i soudní odpůrci nového britského premiéra, musí uznat, že svá dvě volební období
v roli starosty Londýna zvládl na podtrženou jedničku. Na konci Johnsonova fungování v úřadu,
uvedlo 52% obyvatel Londýna, že jejich starosta odvedl dobrou práci. Odlišný názor zastávalo pouze
29% dotázaných.


Dnešní premiér byl u toho, když se Londýn po obzvláště sladkém vítězství nad Paříží, chystal na pořádání olympiády v roce 2012. 
 A má rovněž nezpochybnitelnou zásluhu na tom, že jsou londýnské
hry považovány za mimořádně povedené.


Jinak, co se sportu týče, je nový britský premiér především vášnivým tenistou. Odborníci se shodnou na tom, 

že se na amatérské poměry jedná o celkem slušného hráče se solidní technikou. Kromě toho
prokládá svou hru až sveřepými výrazy tváře a zajímavými průpovídkami. Často hrával se svým
tehdejším přítelem, ex premiérem Davidem Cameronem, který mu vypsáním referenda o setrvání
Velké Británie v Evropské unii vydláždil cestu na Downing Street 10. I v případě sportů gentlemanů,
není ovšem Borisi Johnsonovi, nic svaté. Například před časem vyzval k utkání Borise Beckera. „Řekl
mi, že to bere, ale pak už mi nikdy nezavolal. Vsadím se, že bych ho rozběhal,“ dodal příležitostný
tenista na adresu šestinásobného grandslamového vítěze. Na svého starostu budou s patřičnou 

vděčností vzpomínat i hráči a fanoušci letošního překvapivého
finalisty Champions League, Tottenhamu Hotspurs. Za jeho vlády nad městem totiž dostala zelenou
výstavba stadiónu tradičního londýnského klubu, který byl otevřen letos v březnu. Jinak je ovšem
Boris Johnson zdatným fotbalovým diplomatem. Když byl v roce 2015 tázán na preferovaný klub,
umně pravil, že fandí všem londýnským celkům, tedy jinak nesmiřitelným rivalům Arsenal, Chelsea,
Tottenham, Chelsea, West Ham a Crystal Palace. Zároveň ovšem dodal, že všechny děti fandí
Newcastle United.


Referendum jako sud prachu

Zároveň mají ovšem jeho oponenti pravdu v tom, že existuje podstatný rozdíl mezi Borisem
Johnsonem starostou a jeho následným politickým působením. V pozici lídra kosmopolitního města,
v Londýně hlasovalo pro setrvání v EU 60% obyvatel, zastával BoJo liberální názory, aby se stal
posléze, k velkému překvapení a nelibosti premiéra Davida Camerona, velmi silně slyšitelnou hlásnou
troubou brexitu. Nutno říci, že hlásnou troubou vydávající velmi falešné tóny. Jeho slova o tom, že
v případě vystoupení z Evropské unie, ušetří Anglie každý týden 350 miliónů liber, které posílá do Bruselu, 

totiž byla a jsou zcela mimo realitu.


K postu ministra zahraničí a posléze k adrese na Downing Street 10, dopomohlo Borisi Johnsonovi
referendum. Všelidové hlasování se však zároveň rovná sudu se střelným prachem, neboť muž
referenda bude stěží vysvětlovat ve Skotsku a Severním Irsku, že tento institut je přežitý a vlastně i nedemokratický. 

Zároveň ovšem premiér moc dobře ví, že pouze odchod z Evropské unie ho zbaví
konkurence v podobě Brexit Party již zmiňovaného Nigela Farage, která se jeví pro konzervativce jako
větší nebezpečí, než labouristé pod vedením sveřepého levičáka Jeremy Corbyna.


Stalo se…


Následující týdny a měsíci ukážou, jak moc velký je nový britský premiér hráč. Zatím platí za muže,
kterého lze přes veškeré excesy podezírat snad ze všeho možného, pouze ne z hlouposti. 
 A byť může na mnohé působit jako mimozemšťan, neměl nikdy problém stát v první řadě.


Již v době studií na Oxfordu patřil mezi vůdčí osobnosti elitářského Bullington Clubu, původně
lovecko-kriketového klubu založeného v roce 1870. Ostatně, po zvolení Johnsona premiérem, přinesl
silně levicový list The Guardian článek o tom, jak moc zvrhlé partičky byl premiér členem. Ženský
zdroj, jak jinak, anonymní, popisoval zhýralost, šampaňské, sexismus a prostitutky. K tomu vandalství,
rozbíjení nábytku, předvádění se v nacistických uniformách. A BoJo měl být jedním z velkých zvířat a 

k jistým lidem se choval jako k plebsu. Zatímco však další z prominentních členů David Cameron včas
prozřel, Johnson se ještě v roce 2013, kdy byl Bullington Club z Oxfordu víceméně vyobcován, k jeho
odkazu hrdě hlásil. Mimochodem, na jedné z klubových akcí měl před desetiletími tvrdit, že se stane
premiérem. Stalo se!