Emerson Fittipaldi: „Štěstí přeje připraveným!“

smrckal.com: Určitě jsem nebyl sám, kdo chtěl v čase dospívání jezdit jako Fittipaldi. Proto
v okamžiku, kdy přišla ze strany autora Petra Bošnakova nabídka, převzít část rozhovoru, který
dělal s dvojnásobným mistrem světa F1 a vítězem 500 mil Indianapolis Emersonem Fittipaldim, pro
českou edici Playboye, vůbec jsem neváhal.

V Česku jste točil film, Staří není pro sraby. Zatímco Paul Newman a Steve McQueen nejdříve
hráli a poté závodili, vy jste se rozhodl pro opačný postup?
Docela vtipné. Vůbec by mi nevadilo, dosáhnout takové úrovně herectví, jakou prokázali, 
Paul Newman a Steve McQueen v automobilových závodech. Pokud se nepletu, Paul dojel na pátém místě na 24 hodin
Daytona, Steve proháněl pozdějšího mistra světa F1 Mario Andrettiho na Sebringu. Moje herectví se k nim ani zdaleka nepřibližuje. 
Ale je to docela zábava.
Dělíte své závodění na období, které jste strávil ve formuli 1 a čas, kdy jste získal dva tituly v
americké sérii CART?
Ani ne, pořád je to o tom, že sednete do auta a jedete, jak nejlépe umíte. I když americké závodění, včetně
500 mil Indianapolis bylo z větší části o „speedway“ neboli klasických oválech. V obou případech
vyhrává kombinace jezdec – technika – štěstí. Termíny si můžete libovolně přehazovat. Nejdůležitější ale
asi bude štěstí, bez kterého nemá ani sebelepší pilot s dokonale funkčním týmem a technikou, šanci
vyhrávat. Zároveň ale platí, že štěstí přeje připraveným.
Jaký je váš vztah k filmům o automobilových závodech?
Pokud je na nich vidět, že se všichni ponořili do příběhu a hrají v nich herci a zároveň závodníci jako Paul
Newman, nebo Steve McQueen, nemám s filmy z automobilového prostředí sebemenší problém.
Samozřejmě, jsem dopředu srozuměn s tím, že se film točí kvůli divákům, které asi moc nezajímá nudné
zákulisí. Ještě předtím, než se jezdec posadí do auta a vyrazí na trať, se totiž musí stát strašná spousta
nezbytných, leč z diváckého hlediska nezajímavých věcí.
Často se setkávám s názorem, že éra F1 spojena se jmény Hill, Stewart, Fittipaldi, Lauda, Hunt,
Regazzoni, Reuteman, Peterson či Andretti, je nepřekonatelná?
Těžko říct, faktem je, že během mého působení ve formuli 1 se na okruzích potkávala řada špičkových
jezdců se srovnatelnými monoposty. Během sezón 1970 – 1980 vyhrálo titul osm pilotů – Rindt, Stewart,
Fittipaldi, Lauda, Hunt, Andretti, Scheckter a Jones na vozech pěti značek – Tyrell, Lotus, Ferrari,
McLaren a Williams. Dva tituly získali pouze Stewart, Fittipaldi a Lauda. Něco takového se asi nebude
hned tak opakovat. Na druhou stranu, také období, ve kterém závodili Prost, Piquet, Lauda, Senna a Schumacher, bylo velmi zajímavé.
Niki Lauda vám sebral v roce 1975 titul, třetí slavil po comebacku v roce 1984, kdy se prosadil
právě v konkurenci Alaina Prosta a Nelsona Piqueta?
Což je důkazem jeho velikosti. Pamatuji si na jeho děsivou bouračku na Nürburgringu v roce 1976, po které málem uhořel. 
Podruhé se narodil, aby se za pár týdnů objevil, tuším, v Monze. Obličej zjizvený,
stopy po popáleninách. Moc jsem to nechápal.
V sezóně, kdy vás, Niki Lauda, připravil o titul, jste odmítl startovat v Barceloně?

Pamatuji si na to. Jednalo se o strašný závod, který skončil předčasně, tuším čtyři mrtví! Nevím, co k tomu mám říct. 
Pořadatelé tenkrát absolutně ignorovali bezpečnostní opatření, přesto se většina pilotů
rozhodla závodit a skončilo to masakrem.
Byl jste průběžným lídrem, možná jste neúčastí v závodě přišel o titul?
Možná ano, ale spíš ne. Bylo to na začátku šampionátu, Niki Lauda na ferrari měl skvělou sezónu a vyhrál zaslouženě. 
Teď asi řeknu něco, co zní amatérsky a naivně, ale pokud by mi tehdy někdo v Barceloně řekl, 
že účastí v závodě získám třetí titul mistra světa, stejně bych do toho nešel. Měl jsem
vždycky v životě jiné priority než body, trofeje, tituly... Nejdůležitější je život. Přesto jsem toho nevyhrál
zrovna málo.
Je něco, co dnešním pilotům F1 závidíte?
Jsem přejícný člověk, ale závody jsou dnes nesrovnatelně bezpečnější. V mé éře zahynuli tak skvělí
jezdci, jako Piers Courage, Jochen Rindt, Francoise Cevert, Roger Williamson, Tom Pryce, Ronnie
Peterson. Niki Lauda málem uhořel, Clay Regazzoni ochrnul. Pokaždé, když člověk sedal do auta, netušil,
jestli to není naposled. O něčem takovém, jako jsou uhlíkové skořepiny, jsme mi mohli nechat jenom
zdát.
V rozhovoru pro, Playboy jste v lednu 1996 popisoval, jak za vámi přišel na Nurburgringu Clay
Regazzoni s tím, jestli se nechcete vsadit, že se bude v padoku milovat. Řekl jste mu, že je blázen a
sázku přijal. Nakonec akce proběhla mezi kamióny Ferrari a Firestone...
Tak na to si vzpomínám. Pršelo, ale Clay hodil přes sebe a to děvče velkou pláštěnku, rozevřel nad ně
slunečník a pomiloval ji, a lidi na to zdaleka koukali. Prohrál jsem sázku, ale vůbec mi to nevadilo.
Dokonce jsem Clayovi tu výhru přál.
To by asi v dnešní době žádnému z pilotů F1 neprošlo?
Nevím, jestli je mezi nimi takový milovník života, jakým byl Clay. Mimochodem, svůj první závod
vyhrál na Ferrari v Monze 1970, pár desítek hodin poté, co se v kvalifikaci zabil Jochen Rindt. V sezóně
1974 jsme spolu bojovali do posledního závodu o titul. Taky jsem za ním jel v roce 1980 v Long Beach.

Na konci rovinky v rychlosti 280 km/h, nestačil zabrzdit a doslova se rozstřelil o betonovou bariéru.
Nevěřil jsem, že takový náraz dá přežít, nakonec ochrnul. V tom závodě jsem bral ve formuli 1 poslední
bednu za třetí místo. Vůbec mě ale netěšila.
Máte nějaký kontakt se závody F1?
Pokud je to možné, rád se podívám. Před sedmi lety jsem se svezl v monopostu Lotus Kimiho
Räikkönena. Maximální rychlost byla srovnatelná s mojí érou, ale co se týče jízdních vlastností, jedná se o jiná auta. 
Vývoj šel strašně rychle dopředu.
Čím to, že máte v Brazílii tak atraktivní ženy? Gisele Bündchen, Adriana Lima...
Nejsem si jistý, jestli je to otázka pro dlouhodobě šťastně ženatého muže? Nevím, možná je to tím, že
každá Brazilka je hodně povedený koktejl několika národností. Podívejte se na mě, matka ruského
původu, otec Ital a výsledkem jsem já, tedy dokonalý Brazilec.