Plukovník Tom Parker (Nizozemsko, 1909 – 1997): Boss, který udělal Elvise (III).

smrckal.com: Psal se únor 1960, nejslavnější a zároveň jediný svěřenec plukovníka Parkera Elvis
Presley stříhal v západním Německu na vojně pomyslný metr. Jeho manažer zatím pracoval doma
ze všech sil na comebacku.

Konec hanbě Ameriky

Plukovníka Parkera bylo možno podezírat snad z čehokoli, s výjimkou schopnosti činit nečekané a v konečném
 důsledku úspěšné kroky. Ze západního Německa navrátivšího se krále rokenrolu vyzvedl na letišti ve Washingtonu,
 do zpěvákova rodného Memphisu ovšem cestovali vlakem. Pokud manažer
ve skrytu duše pochyboval o úspěšném comebacku, fanoušky nabitá nádraží v místech zastávek,
dávala zřetelně najevo, že nemalá část Ameriky svého Elvise stále miluje.


Elvis Presley slavil záhy po návratu zásluhou svého manažera další velký triumf v podobě televizní
show Frank Sinatra´s Welcome Home Party for Elvis Presley, během které vznikl stejnojmenný film.
Dvojice Parker – Presley přitom musela zažít, mimořádné zadostiučinění, neboť to byl právě, Frank
Sinatra, kdo ještě před několika lety hovořil v souvislosti s Elvisem a rokenrolem jako o „hanbě
Ameriky.“ Kromě toho dojednal manažer Presleyemu za dvě skladby honorář z kategorie snů
v hodnotě 125 000 dolarů, což by se v roce 2019 rovnalo částce 1 080 000 dolarů.


Ještě v Německu rozhodl Tom Parker o tom, že budoucnost jeho svěřence je a bude v Hollywoodu.
Podle původních představ manažera, měl Elvis, stejně, jako tomu bylo v roce 1957 natočit během
dalšího desetiletí tři filmy ročně, přičemž součástí každého musel být soundtrack. Ač je to dnes
k nevíře, s výjimkou let 1961 a 1963, splnil Elvis Presley smělý plán na 100%.

Snazší dohoda s ďáblem

Jak se ovšem zároveň ukázalo, některé věci ani tak zkušený manažer zcela přesně nedohadl. V první
řadě Elvis s výjimkou roku 1961, kdy odzpíval tři koncerty, až do roku 1968 živě nevystupoval, což se
negativně podepsalo na jeho postavení na hudebním poli. Kromě toho podepsal Parker s filmovými
studii dlouhodobé smlouvy. Na jednu stranu sice platilo, že co je na účtech, to se počítá, na stranu
druhou se ovšem ukázalo, že by vyjednávání smluv na základě předchozích tržeb, přineslo do společné kasy větší částky.
 Jinak byl stále hvězdný Elvis odstaven svým manažerem zcela na vedlejší
kolej. Jeho připomínky byly sice vyslechnuty, tím to ovšem končilo. O to větší tlak vyvíjel Parker na filmová studia.
 Věhlasný Hal. B. Wallis, americký producent židovského původu, který získal za legendární snímek Casablanca v roce 1942 Oscara,
 se jednou nechal v souvislosti vyjednáváním
s Parkerem slyšet ve smyslu, že mnohem snazší je dohoda s ďáblem.

Setkání gigantů

Mezitím se začaly dít v Anglii velké věci. První singl kapely The Beatles, kterou umně kormidloval další
velký manažerem Brian Epstein, se skladbami My Bonnie/The Saints, sice zaujal, leč neoslnil. Singl
číslo dvě z 5. října 1962 Love Me Do/ P. S. I Love You, se ovšem rovnal počátku nové éry populární
hudby. Mimochodem, pánové Parker s Epsteinem se potkali 27. srpna 1965 a podle autorů knihy
Elvis Mets The Beatles (Chris Hutchins/Peter Thompson), se jednalo o zajímavou story. Oba manažeři

se totiž nemohli shodnout na tom, zdali navštíví Elvis v hotelu The Beatles, nebo chlapci z Liverpoolu
přijmou pozvání do jeho domu. Při oslovení „Briane,“ navíc plukovník Parker vzhledem
k nedokonalému „r“, nesmírně trpěl. Nakonec ovšem Epsteina přesvědčil, že byť se The Beatles
nacházeli na vrcholu popularity, logika velí navštívit Elvise, který je v USA, na rozdíl od liverpoolských
brouků, doma.

Změna pravidel

Zatímco v letech 1966 – 1967 točil Elvis Presley ročně tři filmy a stejný počet soundtracků, jeho
manažer škrtil výdaje, seč mohl. V okamžiku, kdy si ještě stále hvězdný jedinec právem stěžoval na nevalnou úroveň scénářů,
 dostávalo se mu ze strany Parkera odpovědi ve smyslu, že kvalita nerovná
se automaticky miliónu dolarů, které ročně kasíruje. A tak, zatímco Presley hrál ve filmech sice
komerčně úspěšných, leč umělecky nepříliš hodnotných, hudební žebříčky ovládli The Beatles, The
Rolling Stones, The Beach Boys…

.
Přesto colonel Parker projevil opět svou genialitu. V prosinci 1959 si Elvis Presley koupil za 11 064
dolarů Gold Cadillac. Na jaře 1965, točil zpěvák film „Tickle Me,“ a manažer usoudil, že není v jeho
silách absolvovat propagační turné. A tak se rozhodl poslat místo zpěváka na turné jeho auto a řidiče
Gabe Tuckera. Jakkoli to zní legračně, například v Houstonu se přišlo podívat na Elvisův vůz 50 000
diváků. Cadillac Tour se tak ukázalo být z finančního hlediska mimořádně úspěšným.


Tom Parker proto kul žhavé železo a 2. ledna 1967 podepsal s Elvisem novou manažerskou smlouvu.
Tato garantovala manažerovi při některých „speciálních“ transakcích místo dosavadních 25%,
rovných 50% zisku. Plukovník vysvětlil změnu pravidel skutečností, že Elvis je jeho jediným klientem,
kterému věnuje svou veškerou pozornost a energii.