Premiér o premiérovi

smrckal.com: Před osmdesáti lety byla zahájena Bitva o Británii, jeden z nejdůležitějších konfliktů
v historii lidstva. Za tímto účelem jsem si opět využil knihu britského premiéra Borise Johnsona.
Faktor Churchill, mimo jiné popisující stav, ve kterém se ministerský předseda ocitl záhy po
uvedení do funkce v roce 1940. Vřele doporučuji všem těm, kteří dnes touží dát Churchillovi na
frak.

- V posledních letech se nehezky vyrojily revizionistické výklady naznačující, že Británie
skutečně měla přistoupit k tomu, v co tolik lidí ze všech vrstev společnosti doufalo a za co se
modlilo: k dohodě s nacistickým Německem. Argumentace je taková, že by britské impérium
 a třetí říše byly schopné mírového soužití – a není pochyb, že se na podporu téhle myšlenky
dá vytáhnout pěkná řádka Hitlerových výroků.
- Vůdce ve třicátých letech poslal Ribbentropa, aby se vlichotil britskému establishmentu.
Úspěch byl značný. Halifax údajně v roce 1938 projevil takový nedostatek prozíravosti, že se
před Hitlerovým pobočníkem dopustil následujícího prohlášení: „Přál bych si, aby se má
práce završila tím, že Hitler vstoupí do Londýna po boku britského krále a Angličané mu
budou provolávat slávu.“
- Našli se příslušníci vyšších a středních vrstev, kteří pro hitlerismus projevovali
politováníhodnou slabost – patřil mezi ně i někdejší král Eduard VIII. A dokonce i během
pekelného roku 1940 Hitler příležitostně prohlašoval, jak britském impérium obdivuje a jak
podle něj není v německém zájmu Británii rozdrtit, jelikož by to jedině posílilo konkurenční
mocnosti jako Ameriku, Japonsko a Rusko.
- Kromě toho jsme my, Angličané dostali na srozuměnou, že také patříme k árijské rase, byť
třeba nejsme, tak geneticky výjimeční, jako její teutonská odrůda. Británie a její říše se mohly
udržet a plnit roli jakéhosi druhořadého partnera, z historického hlediska sice zajímavého, ale
ve své podstatě překonaného – být Řeckem nacistickému Římu.
- - Mnozí se domnívali, že ztráta důstojnosti za zachování impéria a za odvrácení krveprolití,
stojí. Nejenže si lidé dohodu s Hitlerem přáli – mnozí ji považovali za neodvratnou.
- I ve Spojených státech s dohodou kdekdo počítal – tehdejším velvyslancem v Londýně byl
nechvalně proslulý Američan irského původu Joe Kennedy, pašerák alkoholu, křivák, otec
Johna Fitzgeralda Kennedyho. Neustále se dožadoval setkání s Hitlerem a vychutnával si
neradostný tón svých hlášení do Washingtonu. „Anglické demokracii odzvonilo,“ prohlásil
koncem roku 1940, těsně před svým odvoláním.
- Nejlepší historici se shodli na jednom závěru: pokud britský odpor ukončíme v roce 1940,
vytvoříme v Evropě podmínky pro neodvratnou katastrofu. Hitler by téměř jistě vyhrál. Totiž:
dokázal by operaci Barbarossa – útok na Rusko, spustit daleko dříve než v červnu 1941.
Neměl by ve Středomoří a severní Africe žádné mrzení s otravnými Brity, kteří by mu
odčerpávali muže a zbraně.